Když poslanci loni schválili nový protikuřácký zákon, média zajímalo hlavně to, že se zrušil zákaz kouření v restauracích v době oběda. To, že se v restauracích vlastně nesmí kouřit vůbec, se dodnes příliš neví. "Myslím, že novince chyběla publicita," říká právník Tomáš Menčík, který se boji za nekuřácké prostředí v Česku věnuje.
Zákon o ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky atd. totiž říká: "Zakazuje se kouřit v zařízeních společného stravování (...), pokud tato zařízení nemají zvláštní prostory vyhrazené pro kuřáky a označené zjevně viditelným nápisem "Prostor vyhrazený pro kouření" nebo jiným obdobným způsobem a zajištěné dostatečné větrání podle požadavků stanovených zvláštním právním předpisem."
Neboli: v restauracích se kouřit nesmí, s výjimkou speciálně oddělených a odvětraných částí pro kuřáky. "Pokud vycházíme ze současného vědeckého poznání, aby byl prostor dostatečně odvětrán, musel by v něm vzduch proudit rychlostí sto dvacet kilometrů v hodině," upozorňuje Kateřina Langerová, ředitelka občanského sdružení Koalice proti tabáku.
Za nekuřáky nikdo nebojuje
Praxe podle odpůrců kouření ukazuje, že se zákon nedodržuje téměř nikde. "Když přijdete do restaurace, máte tam deset stolků, na devíti je popelník a na desátém není – a to je prý ten prostor pro kuřáky," pohoršuje se Tomáš Menčík. Provozovatelé totiž tvrdí, že nemají povinnost oddělovat obě části stavebně, ale že je oddělují organizačně (to velmi vtipně glosuje islandský protikuřácký plakát). Záměrem zákonodárců ale bylo, aby nekuřáci a personál nemuseli být v zakouřeném prostředí, upozoňuje Menčík.
"Problém je v tom, že musíme postupovat určitými objektivními metodami," vysvětluje Michael Vít, hlavní hygienik a náměstek ministra zdravotnictví, proč proti kouření hygienici nezasáhnou. "My tam přivezeme aparaturu, aby zjistila, zda se v prostoru zákon dodržuje, a v době měření se tam pochopitelně nekouří," popisuje jejich obtíže.
Dalším důvodem, proč se ve většině restaurací kouří, je i to, že se lidé za své právo na nekuřácké prostředí sami nebijí. "Občan, který si myslí, že není dodržován zákon, by měl upozornit v první řadě provozovatele, a pak hygienika. Já osobně bych se ale nejvíc spoléhal na městského policistu," doporučuje nekuřákům Vít.
Poslanecká novela prý nebere ohled na restauratéry
Změnit současný stav se pokusila skupina poslanců v čele s Borisem Šťastným z ODS. Jejich návrh počítá s tím, že se restauracím explicitně uloží oddělit stavebně část pro nekuřáky; kromě toho ruší zákaz kouření na zastávkách MHD (omezuje ho jen na kryté přístřešky), a naopak zavádí zákaz kouření ve všech zdravotnických zařízeních a ve společných prostorách domů. Podle návrhu by také mohly obce zakázat kouření na místech, kde se dá předpokládat přítomnost dětí.
Vláda tento návrh odmítla. Zdůvodnila to čtyřmi argumenty, z nichž jeden se týkal restaurací: podnikatelům by prý toto opatření přineslo náklady, což "nekoresponduje s programem vytváření příznivějšího podnikatelského prostředí". "Návrh zákona musí obsahovat analýzu toho, jaké přinese náklady státu, občanům i podnikatelům, a v tomto návrhu analýza nebyla," vysvětluje Michael Vít. Ministerstvo zdravotnictví chce vlastní novelu "protikuřáckého zákona" představit koncem roku 2007.
Pasivní kouření škodí, zákazy ne
Odpůrci zákona poukazují na to, že v zahraničí zákazy kouření nedopadly na sektor pohostinství nijak negativně. "Například v New Yorku za první rok po zákazu kouření stouply provozovatelům restaurací tržby o osm procent a počet lidí zaměstnaných v tomto odvětví se zvýšil o deset tisíc," upozorňuje Kateřina Langerová.
Růst tržeb zaznamenali i výzkumníci z Harvardu, když sledovali dopady zákazu kouření v Bostonu: daně vybrané v tomto odvětví stouply o devět procent, počet zaměstnanců mírně vzrostl. V Irsku se díky zákazu kouření podařilo zastavit propad tržeb v pohostinství. Podobné zkušenosti mají i podnikatelé z dalších zemí, v nichž zákazy kouření platí. Je ale pravda, že podniky, do nichž se chodí pít, mají větší obtíže než restaurace a provozovny, kde lidé utrácejí i za jídlo.
Vdechování tabákového dýmu zvyšuje podle výzkumů riziko vzniku mnoha onemocnění. "V Česku má kouření na svědomí asi osmnáct tisíc mrtvých ročně, z toho tři tisíce umírají v důsledku pasivního kouření," říká Eva Králíková z Centra léčby závislosti na tabáku. "V Evropě umírá každý rok tři sta lidí proto, že pracují v zakouřeném prostředí."
Zákazy kouření v restauracích by navíc mohly chránit nejen nekuřáky. Studie, provedená ve 28 evropských zemích, odhadla, že důsledné dodržování zákazu kouření ve všech veřejných prostorách snižuje počet kuřáků o dvě až čtyři procenta. Každé snížení počtu kuřáků je přitom nejen výhodou pro ně, ale také úsporou pro rozpočet: náklady na léčbu nemocí z kouření se odhadují na víc než 20 miliard korun ročně.
Otázkou není zda, ale kdy
Pravda je, že hnutí proti kouření sílí ve všech západních zemích a roste i tlak na Česko, aby přijalo přísnější předpisy, například zcela zakázalo tabákovou reklamu nebo rozšířilo zákaz kouření na všechna pracoviště - tedy i na restaurace, kde pracuje personál. "Přístup občanů k této problematice je u nás zpožděný," říká Michael Vít. "Chce to jen čas, než doženeme západní země." Na veřejných místech včetně restaurací se přitom v Irsku a Norsku nesmí kouřit od roku 2004, v Itálii a Švédsku od roku 2005, ve Skotsku od roku 2006, během letošního roku začne zákaz platit ve zbytku Velké Británie nebo ve Finsku.
A tím to nemusí končit. "Pokud například váš soused kouří na balkoně a vy nemůžete větrat v dětském pokoji, je to klasický sousedský spor, ve kterém vy máte právo na ochranu zdraví," říká právník Tomáš Menčík. "Myslím, že by v tomto případě musel soud být na vaší straně." Zatím prý ale nikdo takovou věc k soudu nedal.
Foto: Petra Mášová, Lucie Pařízková
