Nuda v Brně se nekonala. Sladká Melčákova tečka

Miloš Melčák může slavit. Na cestě do důchodu si připsal cenný skalp celé české politické elity. Zšedlý muž ale ve čtvrtek před Ústavní soudem vůbec nepůsobil jako bojovník za svá práva. Naopak, choval se tiše a za sebe nechal mluvit jen svého právníka. Rozhodně však v Brně nebyla nuda.

Očekávaný souboj o předčasné volby má očekávaného vítěze. Od první chvíle nebylo ve čtvrtek v soudní síni justičního paláce pochyb, že na konci čtvrtečního dne se bude smát dosluhující poslanec Miloš Melčák, zatímco lídrům politických stran verdikt patnáctičlenného pléna nezavoní.

Hlavní roli v bitvě o ústavnost již vyhlášených voleb přitom neobsadil Melčák. Tichý muž během více než dvouhodinového jednání nevydal hlásku. Maximální pozornost na sebe naopak strhnul mistr dlouhých proslovů, místopředseda ČSSD i Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek - suplent šéfa sněmovny Miloslava Vlčka, který jako velmi špatný rétor zřejmě nedostal důvěru. Oficiálně byl Vlček nemocný.

Chvílemi to však vypadalo, že se Zaorálek před cestou do Brna u svého stranického kolegy alespoň pro pár rad zastavil. Předvedl totiž tragikomický part. Jeho výroky ocenilo převážně mladé publikum několikrát úsměvem (třeba když se snažil vysvětlit, že garantem ústavnosti není soud, ale parlament), několikrát však v sále zavládlo i zděšení (třeba když Zaorálek na obhajobu prohlásil "...principy je třeba ctít, ale nebylo dost času...").

Dobře naladění a připravení soudci blahosklonně shlíželi do sálu a vědomi si přítomnosti kamer grilovali zástupce poslanců. S klidem opakovali otázku, pokud cítili, že na ni Zaorálek teprve hledá odpověď. O poznání pokorněji (platilo to i opačně) se patnáctka vyvolených chovala k předsedovi Senátu. "Jen drobné doplnění prosil bych od pana Sobotky," uvozovali už předem smířlivě minimum otázek, které na něj směřovali. Á, dva, tři na oddech a pak zpátky k rožni se Zaorálkem.

Obědovo-poradní pauzu, kterou po poledni vyhlásil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, přeťala před druhou hodinou zpráva, že už je rozhodnuto, že se soudci v poměru 13 ku 2 rozhodli ve prospěch Melčákovy stížnosti. I proto žalující poslanec vstoupil do sálu s úsměvem a před oficiálním vynesením verdiktu vtipkoval s fotografy. Když pak předseda soudu přečetl verdikt, zhluboka vydechl i Jan Kalvoda - u soudu Melčákova pravá ruka. "Cítím se jako občan bezpečnější před politikou," doprovodil slovy Kalvoda pocit úlevy.

V osmnáct hodin šum v sále pomalu utichl... z rádií a televizí se v ten moment pomalu začíná ozývat štěkot rozzuřených politiků. Soudci již bez talárů si v duchu mohli říkat: "Je libo další lekci, páni politici?" To už ale prezident Václav Klaus (jistě nejen on) přemýšlí, jak soudcům napříště přistřihnout křídla.

Foto: Karel Šanda