Útok spolku Milion chvilek na Polsko a Maďarsko byl nefér popřením historie, proti takovému nálepkování jsem se musel ohradit, říká místopředseda ODS a europoslanec Alexandr Vondra. Mluví ale i o levicovém progresivismu v Evropě nebo o tom, co má dělat jeho strana: "Musíme být iniciativní. Ne že něco řekne Andrej Babiš a pak na něho všichni začnou nesměle pípat."
Vyrazíte prvního března na demonstraci spolku Milionu chvilek?
Nepůjdu tam. Jednou už jsem to řekl a stojím za tím. Byl jsem na jejich první demonstraci, která šla z Hradu na Staromák, byl jsem i na Letné v červnu a listopadu se svými dětmi a vnoučaty. V zápasu za lepší Česko proti oligarchizaci a gigantickému konfliktu zájmů, který má premiér, a proti posouvání země na Východ prezidentem měli vždy moje obrovské sympatie. Jsou to mladí lidé, kteří mají své ideály. Tomu samozřejmě rozumím. Ale teď udělali první vážnou chybu, a tak jsem se ozval. Jsem jedním z lidí, kteří se tu kdysi podíleli na základech zahraniční politiky samostatného Česka, a když cítím, že to začíná někdo rozbourávat, tak to řeknu nahlas.
Vadí vám především podtitul celé akce - "Nechceme jít cestou Polska a Maďarska". Proč?
Protože srovnávat Andreje Babiše s Viktorem Orbánem, nebo dokonce Jarosławem Kaczyńskim, je úplně mimo. Oni bojovali proti komunismu a rok 1989 byl i jejich zásluhou. Babiš přece tehdy stál úplně na jiné straně. Házet je do jednoho pytle je popřením historie, to mě naštvalo. A pokud jde o současnost, jsem pevně přesvědčen, že nálepkování, kterého se dnes těmto politikům dostává, je nefér a je tlačeno dominantně levicovým tiskem zejména na Západě. Tady se prostě neměří všem stejným metrem.
Jakým všem?
Abychom zůstali ve střední Evropě - na Slovensku mafie úkladně vraždí novináře tím nejbrutálnějším, nejprimitivnějším východním způsobem, ta mafie je propojená se slovenskou vládou i justicí, ale protože tam panuje levice, chodí se kolem toho po špičkách. Těch případů však můžeme najít desítky. Já nepodporuji katalánský separatismus, ovšem ve Španělsku jsou dnes objektivně političtí vězni. V Itálii se zase ukázalo, že mafie rozkrádá ve velkém evropské dotace, nicméně protože tam vládnou socialisti, měří se jim úplně jiným metrem než Maďarsku či Polsku, kde vládnou konzervativci. S tím já nikdy nemohu souhlasit.
Na druhou stranu Maďarsko podle vás pod Orbánem neutahuje šrouby a nesměřuje k něčemu, co bychom mohli klidně nazvat autoritářským státem?
Maďarsko mělo vždy korporátnější stát než my, to není nic nového. Když tam vládl socialista Gyurcsány, bylo to daleko horší a lid ho ve volbách smetl a odsoudil k úplné bezvýznamnosti. Přitom tehdy Maďarsko nebylo pro západoevropský diskurz problém, protože vládl socialista. Já tohle neberu. Český konzervatismus je jiný, liberálnější, zatímco maďarský národní. Tak to bylo, je a myslím, že ještě dlouho bude. Ale že je Orbán označován za antisemitu, diktátora, či dokonce fašistu, je zcela mimo mísu. Nálepkováním druhých se nikam nedostaneme, měli bychom si vždy nejprve zamést před vlastním prahem.
Zpět do Česka. Když už mluvíte o nálepkování, spolek Milion chvilek svolal protest po zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem. Co říkáte na ten odpor proti bývalému politikovi ČSSD dříve, než vůbec stihl v úřadu veřejného ochránce práv cokoli udělat?
I to mi přišlo jako výstřel vedle, protestovat proti tomu, že byl někdo řádně zvolen. Já tedy rozhodně nejsem členem fanklubu Stanislava Křečka - je to socialista starého ražení a můj svět je úplně jiný než ten jeho -, ale vyzývat k masovým demonstracím kvůli tomu, že parlamentní většina zvolila někoho ombudsmanem, navíc ještě ve volbě, kde podle mého nakonec žádný dobrý kandidát nebyl, mi připadá přestřelené. Je nesmysl protestovat proti tomu, co se stalo, ovšem musí se napnout všechno úsilí k tomu, aby příští volby do sněmovny dopadly jinak a díky tomu jinak dopadaly i volby podobných funkcionářů. Měli bychom více hledět do budoucnosti.
