Z ostudného selhání takzvaných pokojných občanů, které jsem v pátek zažil v Rumburku, běhá mráz po zádech. Tak nějak začala křišťálová noc v roce 1938, takhle asi vypukl masakr Židů v polském Jedwabném v roce 1941.
Při páteční demonstraci v Rumburku jsem pozoroval i pána, který držel za ruku asi jedenáctiletého syna. Maminku s kočárkem, kluky z místního gymnázia, skvěle oháknuté holky, penzisty, automechanika, obecní zastupitele i podnikatele. Prostě takzvané spořádané občanstvo města Rumburk. Starostovi Jaroslavu Sykáčkovi a poslanci parlamentu Jaroslavu Foldynovi (oba zvoleni za ČSSD) naslouchalo na náměstí nejméně 1200 lidí. "Nestrkáme hlavu do písku, chceme jiné zákony," prohlásil k davu Foldyna. "Abychom mohli regulovat příliv nepřizpůsobivých a získali možnost jim zakázat pobyt," dodal Sykáček. "Vystěhujte cikány a bude klid," souhlasili občané.
Hurá do ulic! Nejlépe hned
A přituhovalo. Sociální demokraté totiž předali mikrofon Josefu Mašínovi z Občanského odporu Rumburk, lídrovi samozvané extremistické buňky. Starosta mu sice napřed uspořádání protiromské demonstrace zakázal, nakonec ho ale pozval na vlastní pódium, načež Mašín pronesl ukázkový xenofobní projev. V něm mimo jiné zazněl apel, aby se k otázce přestěhovávání nepřizpůsobivých do Rumburku občané "postavili čelem, a to nejlépe hned". Někdo zalitoval, že je škoda, že zástup nepřišel ozbrojen vidlemi.
Dav slušňáků se po Mašínově projevu proměnil v kolektivního soudce a vyrazil skoro na tříhodinový pochod městem. "Kde jste, vy černý svině," volali ti neodvážnější pod okny romských bytů na sídlišti pod náměstím. Dosti silná slova na to, aby policie mohla průvod zastavit a rozprášit. Nestalo se a "právo ulice" napochodovalo k dalšímu romskému domu, v němž žijí rodiče jednoho ze rváčů, který se v neděli 21. srpna po diskotéce v Modré hvězdě podílel na ataku Romů proti skupině Čechů.
Podvečerní zábava místo koupání
"Vylezte ven!" volal zástup a někdo hodil do oken laťku z plotu, který byl předtím pokojnými občany zdemolován. To už barák střežil kordon těžkooděnců a vzrušení dosahovalo vrcholu. "Těch je, co? Ochránci černých," s opovržením komentovala přítomnost policie skupinka asi patnáctiletých kluků, která si zpestřila každodenní prázdninovou nudu na koupališti. "Mami, neboj, je to tady dobrý," ujišťoval jiný klučina do mobilu, že se akce vydařila.
Pokud by policie dům nechránila, zfanatizovaná masa by minimálně vymlátila okna. Jako bývalý učitel dějepisu jsem v tu chvíli myslel na křišťálovou noc z listopadu 1938, kdy rovněž davy spořádaných drancovaly a zapalovaly židovské synagogy (mimochodem zničily i rumburskou modlitebnu). Stačilo zástupy správně zmasírovat a ukázat na nepřítele, který tyje z práce a peněz poctivých občanů. Také poslanec Foldyna na rumburském náměstí přesvědčoval svoje ovečky, že s Romy čili s "lidmi bez vzdělání a peněz" se nedá ve Šluknovském výběžku společně žít.
Stydí se vůbec někdo v Rumburku?
I když v Rumburku naštěstí nedošlo na dokonání pogromu, myslel jsem u obleženého domu také na knihu Jana Tomasze Grosse Sousedé. Publikace sugestivně líčí, jak polští starousedlíci z městečka Jedwabne uspořádali v roce 1941 hon na židovské sousedy a 340 jich povraždili a upálili. "Zaútočili zcela normální lidé, montéři, ševci, rolníci, starosta, prostě všichni," napsal Gross. Němečtí vojáci masakru jen překvapeně přihlíželi.
A co si s odstupem čtyř dnů myslí všichni ti kluci a holky, spořádání tátové a maminy, kteří v pátek s nadšením obklíčili dům "nepřátel Rumburku"? Stydí se alespoň trochu? Anebo mají pocit, že konečně našli správné řešení, jak se vypořádat s romskými sousedy? Obávám se totiž, že ve městě, kde k novodobé křišťálové noci nepřímo vyzval přímo starosta města, bude kajícníků poskrovnu.
