Vyznamenání pro Mašínovy? Pozdě, ale přece

Dlouhá léta se snaží očistit v očích veřejnosti jméno Mašín. Naposledy v dokumentu Země bez hrdinů, země bez zločinců. Téměř dvacet let po listopadové revoluci přišlo první zadostiučinění: premiér Mirek Topolánek vyznamená Josefa Mašína. „Pozdě, ale přece," říká dokumentarista Martin Vadas.

Premiér Mirek Topolánek se rozhodl udělit Josefu Mašínovi vyznamenání. Je to podle vás správné?

Bezesporu. Jen je škoda, že už se tak nestalo dávno. To rozhodnutí přichází pět minut po dvanácté.

Proč myslíte?

V této zemi platí zákon, podle kterého jsou všichni ti, co se účastnili protikomunistického odboje, hodni naší úcty. Tato země ale doposud úctu bratrům Mašínovým neprojevila. Stále se spekuluje o tom, zda jsou hrdinové, nebo chladnokrevní zabijáci, ale žádný z politiků se za ně až doposud jasně nepostavil. Ocenění přichází pozdě, ale buďme rádi, že přichází.

Proč jsou Mašínové stále vnímáni tak kontroverzně?

Ti lidé v padesátých letech zcela vědomě nasadili své životy a zdraví v boji s režimem, který postupně likvidoval všechny bojovníky proti nacismu. Byl to boj Davida s Goliášem, stáli proti obrovské přesile a jenom zázrakem přežili. A právě to, že přežili, jim v očích lidí škodí. Jsou takovým mementem špatného svědomí pro ty, kteří na nic podobného neměli odvahu. Kdyby padli, jsem si jistý, že by byli vyznamenáni už dávno.

Dá se tento přístup vůbec změnit?

Především se musí posunout úroveň diskuze o těchto tématech. Musí se začít jinak chovat politici. Ti by neměli z čistého populismu nahrávat náladám ve společnosti, jak to dělal Václav Klaus. Je dobře, že vyšly nějaké publikace, které o příběhu Mašínových referují objektivně, například kniha Jana Nováka Zatím dobrý. Také skutečnost, že u nás začal fungovat Ústav pro studium totalitních režimů, jistě přispěje k tomu, aby se reputace Mašínových v Česku zlepšila.

Je vyznamenání důležitým krokem?

Myslím, že Mašín o vyznamenání nijak zvlášť nestojí. Jestli je to pro někoho důležité, tak pro náš národ. Abychom se konečně vypořádali s vlastní minulostí, očistili jména těch, kteří pro nás v minulosti něco udělali, nebáli se o nich říci: jsou to hrdinové.

Foto: Robert Zlatohlávek