Sto let od smrti
Vzbuďte mě ráno o půl čtvrté, přál si císařpán a po chvíli zemřel

Víte, jak před sto lety zemřel císař František Josef?

Když v úterý 21. listopadu 1916 ve 21 hodin a pět minut zemřel císař František Josef I., dvorská kancelář oznámila: "Majestát smrti dotkl se těžce Rakouska-Uherska." A začaly se psát oslavné nekrology. Smrt císaře Františka Josefa I., jenž seděl na trůnu neuvěřitelných 68 let, zasáhla 53 milionů obyvatel monarchie žijících na ploše 676 615 km2 od Jadranu až po dnešní ukrajinský Lvov. "Miliony a miliony věrného lidu sklánějí se v teskném bolu, roní hořké slzy a lkajíce žehnají slavné, zářící, věčné památce vznešeného, šlechetného, velkého vladaře," psaly pražské Národní listy ve středu 22. listopadu.

Na počátku listopadu 1916 zatím nic nenasvědčovalo tomu, že se šestaosmdesátiletý císař František Josef I. nedožije konce měsíce. Mocnář totiž denně vstával před čtvrtou hodinou a někdy již v sedm ráno uděloval první audience. Stále bystře uvažoval a s návštěvami poklidně hovořil. "Jeho Veličenstvo císař přijal dnes odpoledne španělského velvyslance dona Antonia de Castro y Casaleiz v delším zvláštním slyšení," informovala císařská kancelář v pondělí 6. listopadu 1916.

V sobotu 18. listopadu se ale panovníkovi přitížilo, o čemž vídeňský zpravodaj pražských Národních listů telefonicky informoval mateřskou redakci: "V sobotu zaznamenáno horečnaté zvýšení teploty až na 38 stupňů. Noc na neděli strávil císař dosti dobře a zdá se, že mu spánek posloužil." V neděli 19. listopadu sice "císař jevil poměrně dobrou chuť a jedl pravidelně", ale večer stoupla teplota na 37,7 stupně. Monarchův osobní lékař dr. Kerzl přesto v pondělí 20. listopadu hovořil o malém zlepšení: "Císař vstal jako obyčejně v polovině čtvrté hodiny ranní. Neměl žádné potíže při dýchání. Byl v dobré náladě."

Smrt vstoupila do komnat Schönbrunnu

A pak se to stalo a smrt vešla do komnat Schönbrunnu. "Veliká, svrchovatě smutná zvěst letí světem, ohromuje národy habsburské říše, otřásá jejich nitrem a naplňuje jejich duše nevýslovným žalem. Císař a král František Josef I. zemřel," oznámila vídeňská c. k. korespondenční kancelář. "Zesnul klidně v Pánu v 9 hodin večer v zámku schönbrunnském," dodala agentura. Teprve 5. prosince 1916 pak dvorská kancelář upřesnila čas smrti na 9 hodin a 5 minut. A dodala, že i poslední den své pozemské pouti vstával císař o půl čtvrté ráno a ještě v 11 hodin dopoledne ujišťoval následníka trůnu Karla s chotí, že pro samou práci "nemá kdy churavět".

Po obědě se panovníkovi přitížilo a ve čtyři hodiny odpoledne naposledy vlastnoručně podepsal jeden z připravených dokumentů. "O 5. hod. pojedl císař u spacího stolku něco z přinesených jídel," upřesnila dvorská kancelář. V šest hodin večer se pomodlil, načež ulehl. "O půl čtvrté," upřesnil ještě komorníkovi, kdy se bude vstávat. Po chvíli se však probudil a žádal sklenku vody. Když se napil, komorník se zeptal, zda leží dobře. "Ano, je to dobré," odpověděl císařpán, což byla zřejmě jeho poslední slova.

Modrooký vyvolenec ve vyšinuté rodině

Všechny noviny a časopisy zaplavily procítěně psané nekrology, v nichž byl osud panovníka Františka Josefa I. líčen výhradně v dobrém. A třeba v časopise Český svět začínal nekrolog dojemným popisem císařova dětství: "V jasu a štěstí plynulo dětství našeho zesnulého panovníka." Budoucí mocnář se narodil 18. srpna 1830 a jeho děd, císař František I. (1768-1835), měl z činorodého a údajně krásného kloučka obrovskou radost. Sám byl totiž otcem poněkud vyšinutého a hlavně neplodného Ferdinanda (1793-1875), jenž se sice v roce 1835 stal panovníkem coby Ferdinand I. Dobrotivý, ale dlouhodobě monarchii řídit nemohl.

Také druhý Františkův syn František Karel (1802-1878) se na trůn nehodil, neboť ani on nebyl zrovna pronikavě inteligentní a státnicky prozíravý. Coby milovník umění se tak do dějin zapsal především jako otec budoucího císaře Františka Josefa I., kterého zplodil s dcerou bavorského krále Žofií. "Vznešený děd císař František, následkem bezdětnosti syna svého Ferdinanda i jisté idylické uzavřenosti syna Františka Karla, nalezl v milém vnoučeti záruku štěstí a přilnul ke krásnému modrookému dítěti," shrnul problémy v habsburské rodině týdeník Český svět.

Bzenecké víno ke svatbě

Na trůn usedl František Josef I. za revoluce v roce 1848. Císařský dvůr tehdy kvapem uprchl z Vídně do olomoucké pevnosti, neboť zradikalizované vídeňské davy věšely nepřátele na lucerny - takto neslavně skončil třeba rakouský ministr války Theodor Latour. Rozhořčená veřejnost chtěla politické změny a dvůr jí chytře nabídl nového panovníka, který měl být kompromisem pro zastánce občanských reforem i konzervativce. K předání moci došlo 2. prosince 1848 v olomoucké arcibiskupské rezidenci, kde se Ferdinand I. Dobrotivý bodře naklonil ke svému synovci, vřele ho objal a pošeptal mu do ucha. "Bůh ti žehnej! Buď hodný a Bůh Tě vždy ochrání!"

Nový císař pán ale při krocení revolucionářů příliš hodný být nemohl. Napřed vládl přísně až totalitně jako neoabsolutista (Češi mu třeba nemohli zapomenout deportaci spisovatele Karla Havlíčka Borovského do vyhnanství v Brixenu), monarchii však s pomocí bohatnoucích průmyslníků rychle modernizoval. A když se v roce 1854 oženil s Alžbětou Bavorskou zvanou Sissi, přijel ji na Moravu i do Čech ukázat v císařském vlaku, tedy v nejmodernějším dopravním prostředku. Souprava vyrazila z Vídně přes Břeclav do Brna, kde mu věrní Moravané předali jako svatební dar láhev vzácného bzeneckého vína ročník 1746 a panovník jim poděkoval ve vznosné češtině: "Děkuji Vám, milí venkované, za Vaše přání. Ono mne těší tím více, an Vy jste vždy hodní a Mému Domu věrní poddaní byli."

Lásky císaře pána

Citový život císaře byl do jisté míry tuctový. Ohromné vzplanutí k Sissi brzy vyhaslo a vladař se začal ohlížet za jinými sukněmi. Když v létě 1863 odjel na prázdniny do Bad Ischlu, prý se zapomněl na horské salaši se sedmnáctiletou Theresií Pointinger, z čehož byla velká láska a údajně čtyři levobočci. V roce 1875 se zamiloval do patnáctileté kupecké dcery Anny. Dlouho se soudilo, že se jmenovala Anna Nahowska, ale její deníky zveřejněné až v roce 1986 prozradily, že byla dcerou obchodníka Franze Nowaka. Vztah trval léta a deníky o něm vyprávějí roztomilé detaily. "Kdykoli mu pomáhám při oblékání, říká: - Jen se moc nedívají na šatstvo, všechno obnošené a staré, věci nosím dvacet i třicet let," zapsala si Anna o šetrném císaři. A i z tohoto milostného bláznění se měla zrodit nemanželská Helena. Na Světové výstavě ve Vídni v roce 1885 se panovník zamiloval do herečky Kateřiny Schratt a tenhle vztah vydržel až do jeho posledních dnů. A když byl v roce 1898 spáchán atentát na císařovnu Sissi, léčila ho herečka z prožitého traumatu a vztah se ještě utužil.

Od biče k demokracii

Víc času než ženám však panovník věnoval monarchii. I když někteří historikové politiku Františka Josefa po roce 1848 popisují jako téměř reakční, ledy se pozvolna uvolňovaly a Říjnovým diplomem z roku 1860 změnil císař pán dosavadní totalitářské moresy za konstituční monarchii a zřídil parlament čili Říšskou radu. O sedm let později pak Češi přivítali poměrně demokratickou Prosincovou ústavu, kterou panovník zaručoval základní lidská práva občanů i nezávislost soudů. V roce 1873 zavedl přímé volební právo do říšské rady a v roce 1907 dokonce všeobecné, tajné, rovné a přímé hlasovací právo.

Dařilo se i svobodě slova, tedy pokud někdo neurážel přímo Jeho Veličenstvo. "Za císaře a krále Františka Josefa dokonáno bylo velkolepé dílo našeho národního obrození," citujeme z nekrologu, který ve středu 22. listopadu 1916 vyšel na titulní straně Národní politiky. Jen na stavbu Národního muzea v Praze třeba císař věnoval ze své kapsy ohromující částku 100 tisíc zlatých. "I když císaři a králi nebylo dopřáno, aby za jeho panování bylo vykonáno vše, čeho se dožadovalo právo a význam národa českého, přece celá řada velkých a ušlechtilých činů jeho zachová mu pro vždy hlubokou vděčnost všeho lidu českého," zazněla v Národní politice i lehká kritika. Zklamáním pro Čechy bylo především takzvané rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867, kdy Maďaři dostali značný díl samostatnosti a vlastní vládu, zatímco Čechům bylo totéž jen přislíbeno. A zatímco v Maďarsku se František Josef I. nechal korunovat na uherského krále, v Čechách stejný obřad jen odkládal.

"Národ náš však přece od roku 1860 vyrostl pod žezlem svého krále jak mohutný kmen, kořeny i větvemi stále šíře, hloub a výše se rozkládající," shrnula Národní politika, jak se ušlápnutí Češi proměnili za panování císaře v sebevědomou komunitu. V hrdý národ, který si během první světové války řekl o samostatný stát, a vítězní Spojenci mu ho roku 1918 darovali.

Výkrop Nejvyšší mrtvoly

Když František Josef I. zemřel, dle zvyklostí na habsburském dvoře se druhý den ujal moci nový císař. Tím byl Karel I., jenž v proklamaci Mým národům slíbil mnoho nadějného: "Svým národům chci být spravedlivým a láskyplným knížetem. Chci jejich ústavních svobod a jiných práv vysoko si vážiti." Ano, politici toužili po svolání parlamentu a obnově ústavní demokracie, kterou v létě roku 1914 značně omezilo vypuknutí světové války. Ale prostého občana trápila hlavně válka, v níž denně padly stovky vojáků, jejichž pohřbívání se odehrávalo bez císařských ceremoniálů. Často těla padlých jen rozložili červi přímo na bojištích. "Chci činiti vše, aby hrůzy války byly co nejdříve zažehnány," slíbil nový císař Karel.

Pohřeb Františka Josefa I. se konal ve čtvrtek 30. listopadu ve vídeňské katedrále, a to za přítomnosti třiačtyřiceti poslanců za Království české do rakouského parlamentu. U rakve tak stál třeba Bohumír Šmeral, pozdější první předseda Komunistické strany Československa. "Opětně proveden byl výkrop Nejvyšší mrtvoly, pak byla rakev vyzdvižena a za smutečních modliteb a svitu pochodní vnesena do hrobky," telefonoval z Vídně zpravodaj pražských Národních listů.