Odjel na Kubu na třítýdenní dovolenou. Nakonec na ostrově zůstal nedobrovolně tři čtvrtě roku, během něhož poznal interiér dvou nechvalně proslulých kubánských věznic. On-line deník TÝDEN.CZ přináší korespondenční rozhovor se Zdeňkem Tovarou, Čechem, jenž v listopadu stanul na Kubě před soudem. "Moje a tvoje země nemají dobré vztahy, oba jste vinni," vzpomíná mladík na větu, kterou si vyslechl od vyšetřovatele.
Jaké vzpomínky si z Kuby odvážíte?
Kromě toho, že jsem strávil osm měsíců za mřížemi kubánského vězení, předchozích dvacet jedna dní jsem si prohlédl Havanu a Kubu ze všech možných stran. Po turistické, umělecké a kulturní stránce má hodně co nabídnout.
Ty zážitky nepřebil ani pobyt v kriminále?
Dobré vzpomínky se bohužel míchají s těmi z vězení a z vyšetřování. Dneska už si říkám, že to mám za sebou, ale z toho, jak kubánský trestní zákon zamával s mým životem, se budu ještě chvilku vzpamatovávat. Jednu výhodu to ale má: naučil jsem se španělsky.
ČTĚTE TAKÉ: Věznění Češi odletěli z Kuby. Letenky platil Castro
Dva Češi dostali na Kubě za rušení pořádku osm měsíců
Co se vlastně na letišti stalo?
Státní zastupitelství v Havaně vydalo usnesení, ve kterém uvádělo, že jsme popíjeli alkoholické nápoje, bouchali do televizoru, hráli si s baseballovou pálkou a manipulovali s odpadkovým košem. Když nás pak kontrolovala letištní ochranka, měli jsme si z ní dělat srandu. V odletové hale jsme prý pokračovali v pití alkoholu. Můj kolega pak měl napadnout cestujícího, kterého jsem já měl předtím urazit tím, že jsem osahával ňadra jeho ženy.To vše prý vyvolalo pocit paniky a strachu mezi cestujícími a k nám znovu zamířila letištní hlídka. V angličtině oznámili kolegovi, že má jít s nimi. Nechtěl, a tak se ho agenti snažili neúspěšně povalit na zem. Údajně jsem se v té chvíli měl do konfliktu zapojit ve snaze mu pomoct, přičemž jsme agentovi způsobili naraženinu palce levé ruky a dvěma dalším uštědřili kopance do břicha.
No a stalo se skutečně něco z toho?
Všechno je to lež. Nechápu, jak z fotografií přiložených v trestním spisu a výpovědí svědků státní zástupce vyčetl, že mám cokoli společného s boucháním do televizoru, obtěžováním spolucestujících, hraním si s baseballovou pálkou, manipulací s odpadkovým košem a údajným osaháváním nějaké slečny. Podle těch fotografíí a rovněž podle výpovědí svědků jsem seděl na svém místě až do doby, než přišla ochranka odvést kolegu. Jediné, o co jsem se snažil, bylo slovně celou situaci urovnat. Jeden ze svědků při soudním líčení, ten který celý konflikt viděl, uvedl, že jsem se pouze snažil zabránit dalším problémům a situaci uklidnit. Ani jeden svědek na mne neukázal prstem.
Takže incident byl v režii kolegy? Vy sám jste nic neudělal?
Když jsem se snažil situaci uklidnit a vysvětlit, že kolega je opilý a není třeba užívat násilí a někoho napadat nebo se s někým prát, jeden z agentů mi poručil, abych s ním šel také, že mně také bylo zakázáno nastoupit do letadla. To jsem ale už považoval za naprostou drzost a nefér jednání vůči turistovi. Sedl jsem si na zem a dožadoval jsem se sjednání nápravy. Říkal jsem mu, že jsem se ničeho nedopustil. On mne ale bez jakéhokoliv varování chytil za obě nohy a začal mě táhnout po zemi jak nějaký pytel brambor!
Co jste udělal?
Žádal jsem, ať mě pustí, že s ním půjdu dobrovolně, ale nereagoval. Asi proto, že se u soudu přiznal, že anglicky neumí a že pouze ovládá naučené fráze. Neměl jsem jinou možnost něž se bránit a pokusit se mu vysmeknout. Měl jsem zraněné koleno a jak mě táhl, působil mi nesnesitelnou bolest. I z tohoto důvodu jsem se na letišti nemohl nijak extra pohybovat a nikoho obtěžovat, protože jakýkoliv pohyb byl pro mne namáhavý.
Když říkáte, že jste se bránil, znamená to, že si ochranka z potyčky s vámi odnesla škrábance?
Kdybychom s kolegou chtěli, asi bychom s ochrankou zametli, protože oba jsme robustnější postavy a nakopat někomu zadek, když si to zaslouží, nám nedělá problém ani jednomu. Ale jsme chytří kluci a věděli jsme, že kdyby jsme způsobili větší zranění, asi by nám to moc nepomohlo. Oni si ti agenti spíše ublížili sami svou nepozorností, neschopností, neohrabaností a drzostí obviňovat z přestupku někoho, kdo jej nespáchal. Jestli někdo považuje pití piva, rumu a skandování hesel AC Sparta Praha za nekorektní, měl by se podívat, jak vypadají letiště, když se banda fotbalových fanoušků vydá na zápas světového poháru. A to je tak jediné, čeho jsem se já na letišti dopustil.
A myslíte si, že kdyby jste se popral na letišti v jiné zemi, byla by dohra jiná?
Naprosto. Nejen že si to myslím, ale vím to. Mám s tím i zkušenost. Jednou jsem totiž vypil láhev vína na letišti v Pise kvůli osmihodinovému zpoždění letu. Když mne volali, že mám jít k bráně, dostavil jsem se. Vstup do odletové zóny mi ale nebyl umožněn s tím, že letadlo už odletělo. Začal jsem se tedy hádat se zaměstnancem ostrahy. Věděl jsem, že letadlo ještě neodletělo. V hádce jsem mu řekl sprostou nadávku, načež mi on dal facku a já následně jemu za vyučenou. Skončil jsem v cele na letišti. Přesně tak, jak to totiž podle procesního řádu má být. Poté mne s velkými omluvami odvedli do letadla.
Takže zásah ochranky považujete za projev nesvobodného režimu?
Kuba si prostě dělá, co chce. Zdá se mi, že ti vyšetřovatelé nás chtěli nechat odsoudit jen kvůli tomu, že za odsouzení cizince dostanou od státu mikrovlnku nebo nové jízdní kolo, vyznamenání či povýšení. Na Kubě to funguje tak, že za prokázání viny dostávají vyšetřovatelé body jako doktoři u nás za ošetření. A od toho, kolik bodů nasbírají, se poté odvíjí jejich další kariérní budoucnost.
Přemýšlel jste před odletem o tom, že jedete do země, kde si prostě nemůžete vše dovolit?
Byl jsem si naprosto vědom, kam jedu na dovolenou, a měl jsem v hlavě seznam věcí, kterých bych se neměl dopouštět. Bohužel jsem si pro tuto dovolenou nevybral nejlepšího parťáka.
Jak probíhalo vyšetřování?
Vyšetřovatel, který měl na starosti naši kauzu, nás nejprve nechal sepsat výpovědi v češtině, které přeložila překladatelka bez oprávnění k pořizování soudních překladů. Pak jsme ještě museli vše odříkat na kameru za přítomnosti té samé překladatelky, statní zástupkyně a právníka, který tam byl pouze na ozdobu. Poté nám dali podepsat výpovědi ve španělštině, ale vypracovali je podle toho, jak se to hodilo jim. Tři dny po výslechu na kameru pro nás přijel vyšetřovatel a řekl nám, že si máme zabalit, že jedeme na letiště. Měli jsme s kolegou ohromnou radost. Bohužel cestou na letiště jsme odbočili na nějakou dálnici a to už mi bylo jasné, že na letiště nejedeme. Upozornil jsem vyšetřovatele, že se od letiště vzdalujeme. On opáčil slovy: Chceš říct že jsem lhář? Odpověděl jsem, že to bych si nedovolil. Když jsem pak začal brečet, že nechci do vězení, řekl mi větu: Víš, moje a tvoje země nemají dobré vztahy, takže jste oba vinni.
Bachaři ve vězení vás také brali jako nepřátele státu?
To bylo různé. Někteří nám nosili rum, jiní nás za něj zavírali na díru.
Vazbu jste si vlastně odseděli v regulérním kriminálu?
Vzhledem k tomu, že jsem osm měsíců čekal na soud, nechápu, jak jsem mohl být umístěn do věznice s odsouzenými, navíc převážně za drogové delikty. Kuba nemá ponětí o pojmu vazba.
Zmiňoval jste se, že jste měl právníka. Byl u soudu jen do počtu, nebo vám pomohl?
Kdyby stál za stejný přestupek u soudu Kubánec, zaplatil by obhájci tak čtyřicet dolarů, což je na místní poměry dost. Já jako turista jsem musel zaplatit čtyři tisíce dolarů. Je to ohromná diskriminace turistů a je to jeden z důkazů, jak Kuba turisty obírá. Jinak obhájce, kterého jsem měl, odvedl velice dobrou práci a v žádném případě to nebyly vyhozené peníze. Možná to ale bylo pouze díky tomu, že naše kauza neměla nic společného s drogami, převáděním lidí, nedovoleným obchodováním čili okrádáním státu nebo obtěžováním nezletilých. V takových kauzách jsou vám právníci k ničemu a Kubánci jsou schopni odsoudit vás na základě domněnky i bez důkazů.
Foto: ČTK
