Kvůli restrikcím spojeným s pandemií koronaviru čeká nejen Česko recese. Předsedkyně Mezinárodního měnového fondu dokonce předpovídá nejhorší hospodářskou krizi za posledních 90 let. Je na místě se proto ptát, jak z toho ven. Přinášíme rozhovor s europoslancem Tomášem Zdechovským (KDU-ČSL), který je původní profesí podnikatel a krizový manažer. V současnosti je i místopředsedou výboru Evropského paralmentu pro zaměstnanost a sociální věci.
Jak se díváte na současnou situaci v České republice? Máte radost z rychlejšího rozvolňování opatření?
Předně bych chtěl říct, že jsem obecně souhlasil s opatřeními vlády, karanténa skutečně je nejlepší prevence šíření epidemií. Ze současných uvolňování mám ale radost také, protože takzvané reprodukční číslo R v ČR kleslo pod hodnotu 1 už 11. dubna a dál se drží nízko. V takovém případě už ztrácejí plošné karantény smysl a mělo by se více využívat lokálních opatření. Dobrým případem byla celková karanténa Uničova nebo Litovle. Zde byly problémy, zde to uzavřeli, jinde to zůstalo volnější. To je i princip chytré karantény, kterou využívali v Jižní Koreji, Singapuru nebo na Tchaj-wanu, kde mají v přepočtu na milion obyvatel jeden z nejnižších podílů nakažených.
Takže myslíte, že vláda nepostupuje správně?
Vláda postupuje chaoticky, nekoncepčně a podle přání petic či kamarádů. Návrhy opozice přejímá zpravidla až po 14 dnech, kdy je nejdřív s opovržením zamítne. Naštěstí ale začala být silná i kritika od veřejnosti, proto se mi nyní zdá být situace lepší. Pořád je ale co dohánět ohledně podpory podnikatelů, drobných živnostníků a celkově už se dávno mělo začít přemýšlet nad tím, jak oživíme ekonomiku a udržíme lidem práci.
Máte na mysli nějaká konkrétní opatření?
Ano, na místě jsou rozumné škrty a investice. Představte si, že má někdo výplatu třeba 30 tisíc korun, když by ji měl najednou krátkodobě mít jen 29 700, v podstatě to nepocítí. Pokud se podobné jedno procento vezme u všech z tisícovky zaměstnanců podniku, už se třeba podaří překlenout nejkrizovější období bez nutného okamžitého propuštění deseti lidí. Tohle ale říkám skutečně jen jako příklad toho, co myslím chytrými škrty. Dají se prostě dělat tak, aby to nebylo drastické - jen to chce víc práce, přemýšlení a počítání. Je strašně jednoduché říct: "Teď potřebuji 300 tisíc, tak zruším tohle oddělení a mám je přece hned" - nebo ne? Krizový manažer proto spíš začne přemýšlet o restrukturalizaci práce i výdajů.
Můžete ještě více rozvést, co jste myslel těmi investicemi?
Ať teď uděláme cokoli, nezaměstnanost nám vzroste. To je fakt, je potřeba s ním počítat a připravit se na to. Jedna z udržitelných cest jsou investice. Pokud třeba stát plánuje za deset let postavit dálnici, nechť s tím začne hned - dá to lidem práci. Využívat tenhle princip je mnohem lepší než dávat jen dotace, půjčky nebo dokonce odkládat platby.
Co vám nepřijde správné na odkládání plateb? Živnostníci to vítají.
Není to systémové opatření a například řada ekonomů v Německu tento krok kritizuje. V kritickou chvíli sice pomůže, ale lidově řečeno se vrátí i s úroky. Doslova to platí třeba u hypotéky, kdy si tím jen prodloužíte délku, po kterou dlužíte, a tím se zvednou i poplatky. Navíc nevíte, jestli třeba za půl roku budete mít "dvojnásobek" peněz, abyste zaplatili najednou jak nájem za říjen, tak k tomu zpětně i ten březnový. Zde je proto řešení spíš v poskytování slev a hledání dalších cest, které bohužel současná vláda zatím ani nezačala hledat.
