Nemocniční oddělení
Zdravotníci už jsou vyčerpaní, zoufají si koordinátorky zdravotní péče

Vrchní sestry Iveta Galbavá a Šárka Ličková koordinují v Městské nemocnici Ostrava péči o pacienty s covidem-19. Ve spolupráci s nimi zdravotnické zařízení podle potřeby otevírá covidové jednotky, které vznikají z různých nemocničních oddělení. Sestry pro ně obstarávají personál a pomáhají i s jejich vybavením. Po ročním boji s pandemií se shodují, že zdravotníci už jsou psychicky i fyzicky velmi vyčerpaní. Přesto obě dokážou na situaci najít i pozitiva. Koronavirus totiž pomohl posílit mezilidské vztahy a díky mísení personálu vznikla i nová přátelství.

Funkce koordinátorek covidové péče podle Ličkové vznikla v nemocnici na podzim, kdy přišla druhá vlna pandemie a výrazně začal narůstat počet pacientů. Postupně tak covidové jednotky vznikaly na geriatrii, ortopedii, neurochirurgii, chirurgii či kardiologii a dalších místech.

Nejsložitější byl vznik první covidové jednotky, s každou další už byla příprava jednodušší. V nemocnici totiž díky spolupráci pracovníků z různých oblastí vznikly manuály, které například popisují postupy při práci s ochrannými prostředky nebo při jejich nákupu. "Díky tomu se pak nastartovala i další oddělení," řekla Galbavá. Podle ní je důležitá právě spolupráce napříč nemocnicí, na vzniku nových jednotek se podílí například i managment nemocnice nebo ústavní hygienička.

V uplynulém roce bylo podle Ličkové několik složitých období. "Řekla bych, že nejhorší byl ten začátek loňského jara, protože jsme vůbec nevěděli do čeho jdeme, jak oddělení vybavit, kolik je potřeba personálu," uvedla. Přestože pacientů tehdy nebylo tolik, s pandemií nikdo neměl zkušenosti. "Druhé složité období pak přišlo právě s druhou vlnou na podzim, kdy ten nárůst pacientů byl šílený. Otevírali jsme jedno oddělení za druhým," vzpomíná Ličková. Náročné, především personálně, pak byly i Vánoce, kdy zdravotníci chtěli trávit svátky se svými blízkými.

Právě od poloviny prosince do konce ledna byla situace v nemocnici nejkritičtější. V provozu bylo sedm standardních covidových oddělení se 140 lůžky a tři oddělení JIP s dalšími 14 lůžky. V polovině ledna nemocnice pečovala téměř o 140 nakažených. Výraznou pomocí tehdy byli i vojáci.

Podle Galbavé je pro personál covidových jednotek nejtěžší seznámit se se samotnou ošetřovatelskou prací na takové jednotce. "Sestry z rehabilitace nebo dětského oddělení třeba nemají zkušenosti s péčí o takto nemocné pacienty. Na svých odděleních mají úplně jinou skladbu pacientů," konstatovala. Práce na covidové jednotce je navíc náročná i po psychické stránce. "Pacienti opravdu umírali, umírali ve větším množství, než jsme byli zvyklí. I když mají sestřičky někdy pocit, že jsou se smrtí smířené, není to tak," doplnila Galbavá. Také proto nemocnice pro personál zřídila podpůrnou linku a má i pracovníky, s nimiž mohou zdravotníci své pocity rozebrat.

Pracovníky pro covidové jednotky koordinátorky hledají na základě dobrovolnosti. "Některé sestry tam pracovat nechtějí, mají malé děti nebo staré rodiče, takže se opravdu bojí o rodinu," řekla Galbavá. Naopak sestry, které na covidovou jednotku nakonec zamíří, často motivuje snaha pomoci a naučit se v profesním životě něco nového. Koordinátorky nyní už navíc mohou využít fungujících jednotek, aby nově příchozím ukázaly vše potřebné přímo v praxi.

Vývoj pandemie koordinátorky sledují neustále, dvakrát denně včetně víkendů si prověřují, kolik pacientů je na jednotlivých jednotkách a jak jsou využity přístroje. Díky tomu je možné včas rozhodnout o případném vzniku nové jednotky či zvýšení kapacity některé z již fungujících. Obě sestry se mimo koordinace covidové péče nadále starají o svá běžná oddělení, Galbavá je vrchní sestrou chirurgie a Ličková vrchní sestrou urologie. I přes náročné období ale neztrácejí pozitivní myšlení. "Je zase úžasné, co nám ta covidová doba dala. Staly se z nás velké kamarádky."