Rozhovor TÝDNE
Místo nemocnice bude muset stačit sanitka na náměstí

Češi si zvykli na vysoký standard zdravotní péče. Jenže tomu je konec. Kvůli podfinancování systému a neschopnosti politiků během dalších let dojde k zavírání nemocnic, dostupnost péče bude nutné zajistit jinak. "V některých oblastech budou muset po uzavření lékařského zařízení stačit sanitky na náměstích," říká známý chirurg PAVEL PAFKO.

Před měsícem jste na posledním sjezdu České lékařské komory vystoupil se zásadním a velmi kritickým příspěvkem o stavu českého zdravotnictví. Sklidil jste obrovský potlesk. Co vás k tomuto projevu vedlo?

Pokud člověk pracuje v nějakém oboru, nemůže vidět jen své ruce a pacienta, ale musí na věci pohlížet trochu šířeji. Zejména, pokud se ho dotýkají. A je nutné zmínit, že takových skutečností, které se mě dotýkají, výrazně přibývá. Vnímám velký nedostatek sester a také obrovské problémy, které s sebou nese vyšší angažovanost lékařů z ciziny, zejména z Ukrajiny. Jsem už starší člověk, svou profesionální kariéru mám za sebou. To však neznamená, že nebudu bojovat za ty, kteří ji aktuálně prožívají nebo - v případě mediků - ji mají teprve před sebou.

Na problémy jste upozorňoval vždy. Tak kritického jsem vás ovšem viděl poprvé právě až na sjezdu lékařů.

Protože teď, právě ve vyšším věku, už mám čas tyto věci řešit. Dříve jsem ráno přišel do práce, oblékl bílé montérky a odpracoval si svou, často hodně dlouhou službu. Doma jsem měl ještě rodinu, mám nějaké koníčky - to už těžko nacházíte čas procházet různé statistiky a tabulky. Teď už ho ale mám. A to, co jsem zjistil, mi na dobré náladě opravdu nepřidalo.

Buďme konkrétní. Co vás napadne jako první, když se zeptám na problémy současného zdravotnictví?

Teď už máme tvrdá fakta, díky vynikající práci pana profesora Ladislava Duška, ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. Z nich vyplývá, že během následujících dvou až tří let už nebude stačit příchod mladých absolventů lékařských fakult, kteří by měli nahradit seniorní lékaře odcházející do starobního důchodu. O tom se stále píše jen málo, přitom je to doslova za dveřmi.

V této souvislosti Česká lékařská komora říká, že už není pět minut před, ale po dvanácté. A viní z toho prakticky všechny polistopadové ministry...

Nejen ve zdravotnictví nás trápí velmi malý zájem politiků o nějaká koncepční řešení. Každý politik před sebou vidí těch několik let svého funkčního období, nikoli něco za obzorem. Jeho úsilím, buďme upřímní, je znovuzvolení. Výsledky práce musejí být tedy vidět nejlépe hned, nejpozději před koncem jeho mandátu, protože to je to, čeho si všimnou voliči. V Praze se hovoří o konci Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí, protože byla vystavěna za Josefa II., a o vybudování zcela nové, moderní nemocnice. Jenže to žádného z politiků moc nezajímá, protože se za těch pár let, co jsou jim dány, výstavba nestihne a oni nebudou moci slavnostně přestřihnout vstupní pásku. Budoucnost politika tedy nespočívá v tom, co dobrého odvede pro systém, ale v nárazových, mediálně vděčných krocích.