Zemřel bývalý českobudějovický biskup Jiří Paďour ve věku 72 let

Ve věku 72 let v pátek zemřel emeritní českobudějovický biskup Jiří Paďour. Zemřel po krátké nemoci v prachatickém hospici sv. Jana Nepomuka Neumanna. Z čela českobudějovické diecéze Paďour odešel loni na jaře ze zdravotních důvodů. Poslední rozloučení s biskupem se podle jeho sekretáře Pavla Ambrože uskuteční v sobotu 19. prosince od 10 hodin v českobudějovické katedrále svatého Mikuláše.

"Osobní i kněžský život biskupa Jiřího Paďoura je svědectvím o věrnosti rodné zemi a církvi, které zasvětil celý svůj život," řekl pražský arcibiskup Dominik Duka. Současně připomněl, že Paďour byl nejen knězem, ale i synem starobylého selského rodu a rodiny doktora Václava Paďoura, která byla připravena o veškerý majetek a v 50. letech perzekvována, a zemřel v den výročí takzvaného číhošťského zázraku, který je spojován s protestem proti násilné kolektivizaci.

Za minulého režimu Paďour na devět let přišel o státní souhlas s výkonem duchovní činnosti a až do jeho navrácení v roce 1986 se vrátil k dělnickým povoláním. Po roce 1989 už patřil k výrazným postavám katolické církve. Podílel se na obnově kapucínského řádu, působil jako pražský světící biskup a 12 let vedl českobudějovickou diecézi. Po jeho rezignaci byla rok bez biskupa, letos v březnu jím papež František jmenoval Vlastimila Kročila.

Na Paďoura bude vzpomínat i jeho kamarád, biskup Václav Malý. "Vážil jsem si na něm opravdovosti a že měl smysl pro humor," řekl Malý. Podle něj v Paďourovi zůstala jeho původní profese, herectví, které v 60. letech studoval na Divadelní akademii múzických umění, a mrzí ho, že se "už asi nikdy nezasměje v rámci své služby jako s ním". Je ale rád, že se ním mohl setkat dva dny před smrtí.

Biskup Paďour se v 60. letech při studiu herectví na Divadelní akademii múzických umění setkal i s Václavem Havlem. O kněžství začal uvažovat na studijní stáži na mezinárodním Institutu divadelní formy a výzkumu ve Francii. Světský život se rozhodl opustit v roce 1970 a začal studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.

Po vysvěcení v roce 1975 byl dva roky kaplanem v Mariánských Lázních a okolí. Poté, co při kázání polemizoval s režimním komunistickým časopisem Tvorba, mu byl v červenci 1977 odebrán státní souhlas pro práci kněze. O rok později tajně vstoupil do kapucínského řádu. Na konci sedmdesátých let pracoval jako neoficiální sekretář kardinála Františka Tomáška. Po odmítnutí spolupráce se Státní bezpečností byl ze sekretariátu v roce 1979 propuštěn. V osmdesátých letech vedl typický život disidenta, pracoval jako uklízeč. Sloužil jako kněz v podzemí.