Židovský klub žádá vrácení sportovního areálu. Marně

Brněnští Židé se soudí s Českou republikou kvůli sportovišti. Policie jim ho nechce vrátit, neboť tam její lidé chodí hrát tenis. Podle zákona se přitom obětem holocaustu nevrací jen takový majetek, který je nutný pro fungování státu.

Sportovní areál v Bauerově ulici v brněnských Pisárkách je populární. Hlavně mezi policisty, hasiči a zaměstnanci ministerstva vnitra - provozuje ho totiž sportovní klub policie Kometa Brno. Tenisové kurty, běžecký ovál, tělocvična, posilovna. "Policisté sportoviště využívají při cvičení taktiky a při zlepšování fyzické zdatnosti," vypočítává mluvčí jihomoravské policie Jana Šípková. Vzápětí dodává, že i ona sama areál navštěvuje, aby si tam zlepšila kondici. Letos v srpnu se do Pisárek dokonce sjedou policisté na tenisové mistrovství republiky.

Jedno i druhé jsou činnosti, bez nichž by zřejmě český stát nemohl fungovat. Alespoň to vyplývá z neochoty vrátit kurty původním majitelům - Židům. Areál Komety totiž za první republiky patřil oddílu Makkabi Brno, jemuž ho při okupaci zkonfiskovali nacisté. A zákon o vracení židovského majetku hovoří jasně.

Zdlouhavé soudy

V roce 2001 začala sociálnědemokratická vláda vracet židovským obcím část majetku, o který přišly za druhé světové války. Šlo o několik desítek převážně nemovitostí ve vlastnictví státu. Podmínkou restitucí bylo, že objekty nesmějí být nezbytné "pro výkon funkcí státu". A s tím je v Brně potíž: policisté se brání, že sportoviště nutně potřebují.

Židovská restituce

Navracení židovského majetku probíhalo v polistopadovém Československu a České republice v několika fázích. Nejprve se v první polovině 90. let dočkaly fyzické osoby. Druhá část restitucí následovala po roce 2001, kdy vešel v platnost zákon o zmírnění některých majetkových křivd, jež Židé utrpěli holocaustem. Do rukou židovských spolků se dostalo asi šedesát budov a pozemků, vrátily se také některé umělecké předměty. Zřejmě poslední třetinou vyrovnání se s minulostí bude zákon o církevních restitucích, který by měla vláda projednat tuto středu. V tomto případě už ale půjde jen o zanedbatelné množství objektů.

Když Židovská obec Brno několikrát neúspěšně žádala, aby jí ministerstvo vnitra areál bezúplatně vrátilo, obrátila se v roce 2004 na advokátní kancelář Pejchal, Nespala a spol. Žaloba o převedení majetku ale u městského ani krajského soudu neuspěla. Naděje přesto ještě žije. "Nejvyšší soud vydal 31. ledna 2008 rozsudek, kterým předchozí verdikty ve věci zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu projednání," přibližuje aktuální stav sporu advokátka Jana Bendová Marušková.

Nejde přitom o jedinou při brněnské židovské obce kvůli někdejšímu majetku. V roce 2004 se obrátila na soud kvůli domu a pozemku Na Kolišti, které vlastní Česká správa sociálního zabezpečení. Budova nebyla nijak využívána, přesto správa trvala na tom, že ji potřebuje. Městský soud žalobu loni zamítl, o odvolání židovské obce se zatím nerozhodlo.

Neochota jako v Telči

"To, že se musíme o vrácení nějakého majetku soudit, je smutné a vrhá to špatné světlo," říká tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus. Čeští politici se podle něho vždy stavěli k navracení židovského majetku vstřícně a Česko patřilo v tomto směru k nejprogresivnějším zemím bývalého východního bloku.

Podobnou třenici mezi židovskou obcí a policisty zažila například jihočeská Telč, když jí starostoval dnešní ministr kultury Václav Jehlička. Tamní policejní služebna totiž sídlila v prostorách někdejší synagogy. Stát sice rozhodl už v roce 2002, že bývalý svatostánek náleží židovské obci, ale trvalo další dva roky, než strážci pořádku opravdu odešli. Došlo k tomu až ve chvíli, kdy si vybudovali nové sídlo. Že by se něco podobného chystalo v brněnském případě, zatím není známo.

Foto: Jan Symon