Žižkovský vysílač, jedna z nejvýraznějších a zároveň nejkritizovanějších staveb Prahy, slaví tento týden dvacet let svého fungování. S jeho autorem Václavem Aulickým hovořil on-line deník TÝDEN.CZ o tom, jak celý projekt vznikal, o negativní kritice, ale také o tom, jestli se o své dílo zajímá i dnes.
Jak vnímáte svou stavbu dnes, po dvaceti letech? Je pro vás už neoddělitelnou součástí pražského panoramatu?
To je velmi jednoduchá otázka. Myslím si, že věž nepochybně je začleněna do panoramatu Prahy a lidé si na ni již určitě zvykli. Já sám k ní mám vztah stejný jako v době, kdy jsem ji projektoval. A ten je kladný.
Co vám bylo inspirací v době, kdy návrh vznikal? Jak velký prostor dostala vaše fantazie?
Víte, tenhle druh staveb se prioritně odvíjí od účelu, stejně jako most nebo nádraží. Bez funkce význam nemají. Šíření televizních a rozhlasových signálů vyžaduje, aby anténní systémy byly vysoko, což je naprosto elementární předpoklad. Například tam, kde jsou vysoké mrakodrapy, jako je tomu třeba v New Yorku, jsou antény a podobná zařízení umístěny už na těchto stavbách. Takže kupříkladu Empire State Building je nosičem rozhlasových a televizních antén, ale toho si málokdo všimne. Pokud však navrhujete vysokou stavbu, jako tomu bylo v případě žižkovského vysílače, musí být vše technicky správně. Nedílnou součástí řešení je potom staticko-konstrukční část. Proto považuji za důležité, pokud hovoříme o televizním vysílači Praha město, zmínit také jméno Jiřího Kozáka, jelikož bez koncepčního a tvůrčího statika se podobná věc nedá realizovat.
Takže z estetického hlediska jste neměl dostatek prostoru?
Ale ano. Máte pak poměrně velký prostor, ale pokud navrhujete jakoukoli věž nebo rozhlednu, musíte pracovat takzvaně na svislo a musí mít určité dimenze šířky a tloušťky, které vyplývají ze statiky, takže určitá omezení zde jsou. Pak se ale také nabízí široký prostor pro řešení. Žižkovská věž se skládá ze tří subtilních částí, na rozdíl od jednoho masivního kůlu, což je převážná část televizních věží všude na světe. To bylo ve své době určité novum, v tom spočívala ona volnost. Rozdělení kabin byla další netypická věc, která vyplynula z koncepce.
Byl jste ve své práci něčím výrazně ovlivňován, limitován?
Především to byla technologie a rozsahy anténních systémů, kterými byla ovlivněna výška stavby.
Vzhled žižkovského vysílače byl průběhu let často kritizován. Změnil se nějak za tu dobu váš postoj vůči negativnímu hodnocení stavby?
Určitě ne. Aniž bych si chtěl hledat jakési alibi, tak chci říci, že já jsem si místo pro televizní vysílač v Praze nevybral. My jsme jako projektanti navrhovali místo mnohem odlehlejší a já si myslím, že celým jádrem veškeré kritiky je její umístění a působení v obrazu Prahy, nikoli věž sama. Co se týče stavby jako takové, nemám sebemenší důvod pochybovat o jejím řešení a jsem ochoten je kdykoli obhájit.
Takže souhlasíte s názorem, že do svého okolí vysílač nezapadá?
Jistě. Já si nemyslím, že to místo je šťastné. Je ale třeba říct, že prověřováno bylo nejdříve několik lokalit, mezi nimi i místo poblíž Petřínské rozhledny. To však naštěstí památkáři neumožnili. Jinde projekt narážel především na problém leteckého provozu, a tak se nakonec soustředil do Mahlerových sadů.
Dostalo se vám naopak za váš návrh uznání či pochvaly, na které vám obzvláště záleží?
Mluvím-li o odborné kritice, nikdy jsem se nesetkal s negativními ohlasy. Žižkovská věž byla dokonce jako jedna z mála u nás zařazena na seznam staveb high-tech architektury z té doby. Jinak určitě legrační pro mě byl výsledek předposlední internetové ankety, kdy byl vysílač zvolen třetí nejošklivější budovou světa a hned za ním se umístilo Centre Pompidou v Paříži, které je všeobecně považováno za ikonu zmiňované high-tech architektury. Takže skutečnost, že jsem se umístil vedle něho, mě opravdu potěšila. Největším oceněním pro mě ale bylo, že v době kdy Česká republika předsedala Evropské unii, byla věž v rámci výstavy Tvář Prahy uvedena jako jedna z ikon města.
Považujete vysílač za osudovou budovu ve vaší kariéře?
Takhle bych to nenazval. Já jsem navrhl celou řadu zajímavých staveb. Podílel jsem se například na projektu City Tower na Pankráci nebo nákupního střediska Arkády Pankrác. Daleko osudověji vnímám například otázku pankrácké pláně, což je nedořešená záležitost.
Zajímáte se nadále o změny, které na stavbě proběhly nebo se do budoucna chystají?
V téhle souvislosti jsem se často vyjadřoval ke známým miminům Davida Černého. Konkrétně tento projekt se mi mimořádně líbí a dokonce jsem jej aktivně podporoval. Jinak pokud se s vysílačem děje něco nového, většinou bývám jako jeho autor osloven. V současné době se připravují rozsáhlé změny interiéru, které se mi líbí a fandím jim.
Zavítáte dnes někdy na terasu žižkovského vysílače jako návštěvník?
Dokonce velice často. Posledních šest let totiž vedu ateliér architektonické tvorby na fakultě architektury a každý semestr tam jdeme se studenty na exkurzi. Jinak když za mnou přijede nějaká návštěva, zvláště z ciziny, tak se chce na tamější vyhlídku každý podívat a já k tomu obvykle rád dodám odbornější výklad. Jinak vysílač navštěvuji i s různými skupinami, například s dětmi nebo seniory.
