Zatímco na plátnech karlovarského festivalu se herec David Morse aktuálně prohání ve filmu Spoluautor soutěžícím o Křišťálový globus, na DVD ho teď můžete vidět ve vedlejší roli čistokrevně béčkové akční jízdy Drive Angry.
Ne, že by nebylo různorodě rozblemcané po celé stopáži, ale v jedné scéně se všechno ulepené a zakrvácené kouzlo půvabného snímku Drive Angry koncentruje především. Hlavní (anti)hrdina s kamennou tváří a tradičně strašlivým účesem Nicolase Cage dlí v motelu v kterémsi zapadákově na americkém Jihu, souloží s odkvétající peroxidovou blondýnou, jednou rukou do sebe lije bourbon a druhou rozstřeluje na kusy místní burany, kteří se ho ozbrojeni zemědělským náčiním pokoušejí zlikvidovat. K tomu hraje nějaký srandovně agresivní metal. Je to přehnané? Naprosto. Je to absurdní? Nádherně!
Věc se má tak. Nicolas Cage hraje Miltona, muže propadnuvšího peklu, který však pekelným plamenům ujel na ďábelsky nadupaném archivním fáru jen proto, aby zachránil svou vnučku. Tu chce rituálně obětovat sekta vedaná charismatickým vůdcem Jonahem. Jonah dívenku kdysi zplodil s Miltonovou dcerou, již potom dost necitelně zabil. Milton se k cíli blíží s nehorázně sexy servírkou nabranou v kterémsi baru, v patách jim je ďáblův účetní, kolem se rozkládají okresky a bažiny Louisiany a úplněk je na spadnutí.
Když se film podobného ražení povede, vypadá to, jako by šlo o samozřejmost. Vybalovancovat ingredience dobrého "béčka" je přitom stejně těžké jako natočit dobrý žánrový snímek nebo dokonce i kousek toho umění. V Drive Angry je všeho akorát: sex, alkohol, rock'n'roll, prsaté blondýny, parádní auta (Dodge a Chevrolety z přelomu 60. a 70. let), exploze, Bůh, burani a další obskurní existence i ingredience jsou tu namíchané v poměru, jaký se posledních dvacet let daří trefit málokomu. I pro režiséra braků Patricka Lussiera jde o první trefu do černého – a dlužno přiznat, že z terče mnoho nezbylo.
