Dejvické divadlo
Láskyplná krutost žen i Modrovousů

Modrovous/suovordoM v Dejvickém divadle provede diváky začátky i konci mužů v ženách a žen v mužích. Je to průvodce nápaditý a vtipný. A jednoznačně na více než jedno setkání.

Jevištní realizace Modrovous/suovordoM, která měla v polovině dubna premiéru v Dejvickém divadle, je mimořádná. Kombinace činoherního a tanečního divadla nalezla v komorních prostorách scény pozoruhodný tvar. Inspirovaný je především korejskými filmovými žánrovkami.

Režisérka Petra Tejnorová spolu s Karlem Františkem Tománkem převzali z prastaré legendy o Modrovousovi vztahový princip muže proti ženám. Zpochybnili násilnickou povahu muže a nad příběhem ze současnosti zkoušejí najít odpověď na otázku, které pohlaví je vlastně krutější k tomu druhému.

A co vlastně nyní žádá společnost po muži a co po ženě. Inscenace je plná fantazijních hrátek využívajících prvky hororu, thrilleru i grotesky. A po vzoru korejských filmových vypravěčů si libuje i v časových přesmyčkách, odvíjení děje pozpátku a podobně.

Ženskému hereckému triu Simona Babčáková, Jana Holcová a Martha Issová na přeskáčku padá do náruče nebo se z něj naopak chce vyvléci Jaroslav Plesl (a zejména v tanečních kreacích mu sekundující Jakub Gottwald). Klíčovou a vrcholnou složkou představení je výborná choreografie.

Tanečnice Lucia Kašiarová demonstruje na scéně mnoho typů nálad a chování mezi mužem a ženou, od chtíče přes něhu až po agresi či nevraživost. Společně s živou hudební produkcí bratří Burianů tak dodává inscenaci lyrický podtón. Její vstupy jsou vždy pečlivě zakomponovány do probíhajících dějů, které se odehrávají na plovárně, v bytě či před kinem. Ať už zároveň, po sobě či v retrospektivě.

Právě díky kombinaci činoherního a tanečního divadla má inscenace spád. Z vášnivého milostného aktu se tak lehce přechází k parodické taneční kreaci á la Elvis Presley či k mrazivě komické scéně, v níž si muž a žena spolu hrají - ona na chlípného dědka, on na malého kluka, kterého dědek odvedl z plovárny do ústraní, aby ho naučil plavat.

Jízda metrem, potkávání se na ulici, nákupy - to vše se přetváří v tanečních a pantomimických výstupech herců v koketní loutkohru nebo rovnou v grotesku. Hned samotný začátek příběhu se například odvíjí pozpátku - pohybově i slovně.

V ryze činoherní rovině si tvůrci utahují z různých současných trendů. Jedna partnerka řeší veškeré nabíjení a dobíjení vztahu čeřením energetických center v těle a harmonií, kterou si vynucuje učenou knihou. To pohodlného muže, který v nákupní tašce nosí i popelník, nemůže příliš dlouho bavit.

Druhá partnerka staví vše na erotické exkluzivitě svých vnad, nymfomanských šarádách a žárlivých scénách. To zas lenivého partnera přestane bavit za dobu jen o něco málo delší. Třetí žena pak doplatí na šuškandu, která nalomí její důvěru ve stálost mužova citu k ní. Vlastně nalomí její důvěru vůbec k mužově povaze, která je dle pavlače a předchozích ženských „obětí" až vražedně násilná.

Mladý a talentovaný herecký ansámbl dejvické scény zaručuje svižný a lehký přístup k látce, která vypráví o pocitech při setkáváních a rozchodech mezi mužem a ženou. Ta stále se opakující elastičnost citů a myšlenek, v níž si každý vše hezky nakreslí a pak jednoho dne to někdo jiný vymaže, je scénicky výstižně ztvárněna. Děje se tak prostřednictvím videa se světelnými prvky, kdy rám dveří, obrysy schodiště, akvária či truhlíku s květinami postupně opíše a pospojuje světelný bod. Někdy zabliká, jindy nadobro pohasne.