Divadlo v Dlouhé
Malá vánoční povídka bude mít 550. reprízu. Hraje se dvacet let

Divadlo v Dlouhé oslaví 28. února 20. výročí premiéry inscenace Jak jsem se ztratil. Hra podle knihy Malá vánoční povídka Ludvíka Aškenázyho, kterou na jeviště divadla přinesl režisér Jan Borna, zároveň oslaví svou 550. reprízu. Za 20 let vzniklo několik alternací, většina herců ale ve hře účinkuje celých 20 let. Inscenaci, která se hraje hlavně v předvánočním čase, vidělo za tu dobu téměř 250 tisíc diváků. Informovala o tom mluvčí divadla Karola Štěpánová.

"Inscenace měla premiéru 26. února 2000 a v tu chvíli nikdo nečekal, že se stane nejdéle uváděnou, nejoblíbenější, ba přímo kultovní inscenací Divadla v Dlouhé, na jejíž prosincová představení se každý rok dostane jen zlomek zájemců," uvedla Štěpánová.

Z provozních důvodů vzniklo za 20 let několik alternací, nejvíce v roli Matky, kterou postupně hrály Ivana Lokajová, Ivana Milbachová, Michaela Doležalová, Veronika Lazorčáková a Eva Hacurová. Většinu ostatních rolí hrají celou dobu stejní herci, v čele s Pavlem Tesařem v roli ztraceného Pavlíka. Při výroční repríze se na jevišti objeví několik alternací najednou a možná také někdo z představitelů dětských hlasů v inscenaci, například Vojtěch Vondráček, dnes člen Divadla Na zábradlí.

V českých divadlech patří k inscenacím s velkým počtem repríz Sluha dvou pánů s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, premiéru v Národním divadle měla v roce 1994 a derniéru a zároveň 600. reprízu v roce 2016. Za 22 let hru zhlédlo přes půl milionu diváků. Na stejné scéně byla dlouho nejhranější činohrou Kočičí hra Istvána Örkényho, v níž excelovala Dana Medřická; za osm let dosáhla 403 repríz. Slovácké divadlo v Uherském Hradišti loni oslavilo 500. reprízu komedie Rychlé šípy premiérovanou v roce 2000. Stovek repríz dosahují často muzikály a Divadlo Járy Cimrmana mělo před deseti lety přes tisíc repríz her Hospoda Na mýtince a Vyšetřování ztráty třídní knihy.

Malá vánoční povídka vypráví příběh malého Pavlíka Tesaře, který se jednoho Štědrého dne ztratil tatínkovi. A protože příliš nespěchal domů, procházel se Prahou. Potkal pána s kaprem, holčičku, co jde tatínkovi pro pivo, posledního pražského lampáře, navštívil Bílou labuť a peklo, ve které se v jeho představách proměnil sklad jedné hospody na Václavském náměstí. Seznámil se také s pošťákem Klementem, který mu věnoval podivuhodné loutkové divadélko, ve kterém jsou loutky nejen Pavlíka samotného, ale všech, které toho dne potkal, včetně snové Andersenovy holčičky se sirkami.

Autor úpravy a režisér Jan Borna dal příběhu formu divadelní revue a prošpikoval ji naživo hranými hity 60. let.