Divadlo Archa otevře svůj novoroční program uvedením dokumentární inscenace drážďanského Státního divadla Akce Kámen. Režiséra a autora Floriana Fischera zaujaly příběhy falešných hranic mezi Československem a Německem, které někdejší československá Státní bezpečnost budovala jako pasti na ty, kdo se pokoušeli o emigraci. Scénáře komunistické tajné policie autor konfrontuje s rafinovanými metodami současných výrobců fake news. Inscenace vznikla v koprodukci drážďanského divadla a pražské Archy, která ji uvede 10 a 11. ledna. Sdělila to mluvčí Divadla Archa Pavlína Svatoňová.
"V téhle historické události se sbíhá celá řada problémů, kterými se mnoho lidí zabývá i dnes. Otázka migrace, otázky co vlastně jsou hranice, co je falešné, jak vyprávíme svou vlastní minulost, jak to souvisí s naším chápáním světa a toho, co je přijímáno jako pravda. Když se do téhle historické anekdoty ponoříme, může nám pomoci o něco lépe pochopit současný okamžik," říká autor inscenace.
Zjara roku 1948 po únorovém puči rozjela Státní bezpečnost takzvanou Akci Kámen. Osoby podezřelé z protirežimního smýšlení dostávají opakovaně echa, že jim hrozí nebezpečí; nakonec přijde i nabídka pomoci s útěkem. Když se rozhodnou utéct, převaděči je vedou příhraničním územími. Dojdou k závoře na státní hranici a německou pohraniční hlídkou jsou dovedeni k budově německé celnice.
V tamní kanceláři důstojníka americké vojenské kontrarozvědky dostanou cigarety, whisky a švýcarskou čokoládu. Ochotně vypovídají o svých přátelích, pomocnících, rodinách: doufají, že jim na svobodné půdě v Německu bude poskytnuta pomoc. Podepíší protokol z výslechu a němečtí pohraničníci je pošlou dál na Západ, k ubytovně nebo na nádraží. To všechno je ale falešné, němečtí pohraničníci, americký důstojník i tlumočník jsou ve skutečnosti příslušníky nebo agenty StB. Uprchlíci jsou o pouhých pár metrů dál zatčeni.
Třiatřicetiletý Fischer věnuje svou dokumentární inscenaci české poválečné historii a zkoumání strategií tajné policie. Vzniku inscenace předcházela rešerše spisů v českých archivech, jež Fischer, který vystudoval historii, podnikl. Z archivu si prý odnesl spletenec fikce a skutečnosti a to, jak se klam stává skutečností. "Je na tom názorně vidět, jakou sílu má divadlo. Pomohlo vynášet rozsudky smrti," uvedl k tomu.
Fischerova inscenace pracuje se zvýrazněnou zvukovou a filmovou rovinou. Na scéně je mikrofonní hlava, která zcitlivuje sluchové vnímání, zatímco diváci naslouchají prostřednictvím sluchátek. Ke vzniku filmových vstupů přizval amatérské herce, obyvatele Drážďan, kteří zažili NDR a mají ke zkušenosti útěku z autoritářského režimu nějaký osobní vztah.
