Divadelní festival
Nitranské pastorále: slovenský masakr martinskou pilou

Předposlední den dvacáté Divadelní Nitry, úterý 27. září,  se vyznačoval lehkou únavou účastníků, absencí piva ve Starém divadle a jedním skutečně očistným zážitkem.

Tím byl Kubo (remake) Slovenského komorného divadla Martin v režii Dodo Gombára. Realistické drama Jozefa Hollého Kubo patří na Slovensku ke školní četbě a pietně inscenovaným klasickým textům, martinské divadlo zas má konzervativní publikum. Bylo tedy nasnadě, kudy se režisér Gombár vydal: zmasakroval text do podoby parodie, přičemž stylizované obrazy a zesměšňování folklorních prvků a klišé vyvolávaly úlevný smích především mladší části publika. Již léta tvrdím, že škola učí literaturu především nenávidět, a ti, kteří mají čítanky ještě v živé paměti, skutečně žádným sentimentem vůči národní klasice netrpí. Po první třetině se představení přeruší a pokračuje špinavým trikem: sledujeme vlastně příběh frustrované skupiny neúspěšných herců. Ti se vzdor postupující (a skvěle zahrané) skupinové opilosti snaží Kuba dohrát... Právě herecké výkony dodávaly nazelenalé divočině na zábavnosti, vynikající byla samozřejmě Jana Oľhová jako Dora, potěšili i Dominik Zaprihač jako Lovecký a Renáta Rundová coby Košárička. Sečteno, podtrženo: živá, energická a intenzivní zábava, která škádlí národ a dělí publikum: málokdy to bývá tak markantní, ale staří netleskali, brblali a odcházeli rozčileně, zatímco mladší se řehtali celou dobu a tleskali – vesměs "postojačky".

Potom bylo možné zažít nahotu trojice performerů v instalaci z Pražského quadriennale Pánslečnapán. Zdánlivě atraktivní, v reálu ale nuda. Zrovna tak Wojtek Ziemilski v autorské one-man-show Malé vyprávění nám toho o minulosti svého dědečka, případně obecně o svém vztahu ke komunismu, mnoho neřekl. Jeho projev byl však zřetelný, polština půvabná a pečlivě strukturovaný monolog, začínající každou větu "Zaczalo se od tego,..." ("začalo to tím...") měl téměř beckettovské rysy. Škoda, že to nebylo propracovanější, protože já, a to je moje zvláštnost, na minimalismus nejen na jevišti věřím.