Divadelní festival
Nitranské pastorále: trochu divné kusy

Druhým dnem Divadelní Nitry byla sobota 24. září; poetika nabízených představení však našeho zpravodaje tentokrát trochu míjela. Festival je ovšem nadále bujarý a město přívětivé a prosluněné.

Pod krycí litevskou identitou přivezlo divadlo OKT z Vilniusu ryze ruské divadlo spojené s expresivním řvaním, vodkou a sibiřským sentimentem. Inscenaci Oskarase Koršunovase Na dně (podle hry Maxima Gorkého) dominuje bílý ubrus, kolem něhož shromáždění spolustolovníci se upíjejí, zoufají si a hystericky se utápějí ve vlastní sebelítosti. K tomu se deklamuje Gorkého filozofující text o podstatě lidského trápení.

V rámci literární fantastiky existuje populární směr nazývaný New weird – "nové podivno" či snad přímo "úchylno". Nějak tak jsem si – a nejen já - připadal při sledování bizarního vystoupení The Deer House proslulé vlámské skupiny Needcompany v režii Jana Lauwerse. Taneční skupina vypráví, zčásti anglicky a zčásti francouzsky, příběh o sobě samé. Nejprve to vypadá jako určitá sebeparodie. Tanečníci se rozcvičují a přitom spolu trochu podivně souloží. Dvojice představující kuriózní prostocviky vytváří dojem ironického nadhledu jak nad lidskou sexualitou, tak nad klišé soudobého tanečního divadla. Když se dění přesune do jakési prvobytně pospolné společnosti, kde vládnou lovci a sběrači, a sledujeme komplikovanou rodinnou ságu na pozadí apokalyptického válečného konfliktu, začíná divácká kaše houstnout, ale pořád je to jenom divné. V druhé polovině inscenace se jelení příběh se definitivně zvrhne v sentimentální, slzy a dojetí vyžadující ždímačku; a to je něco, na čem se inteligentní divák odmítá podílet. Kýč ale na část publika zafungoval, takže v hledišti velkého sálu Divadla Andreje Bagara se vyskytovaly i stopové prvky potlesku postojačky, jak se tady hezky říkává.

Jediným českým zástupcem v hlavním programu (ten doprovodný zdobí třeba DNO Jiřího Jelínka nebo Vlkabaret) je Weissenstein Divadla Komedie. Inscenace Davida Jařaba měla premiéru už v prosinci 2009, a je proto otázkou, nakolik je její pozvání do Nitry ironickým vzkazem festivalové dramaturgické rady do Prahy: "Nic se u vás už dva roky neděje!"