Divadlo Na Jezerce přichystalo premiéru podle románu Poslední Aristokratka s Annou Polívkovou v roli Američanky, jejíž rodina dostane po listopadu 1989 od státu zpět svůj zámek. V režii Arnošta Goldflama hraje i téměř celá herecká rodina Hrušínských.
Úspěšný román Poslední aristokratka Evžena Bočka získal cenu Miloslava Švandrlíka za nejhumornější knihu roku 2012.
Poslední aristokratka je příběhem rodiny hraběte Františka Antonína Kostky z Kostky. Po pádu komunistického režimu se rodina vrací z emigrace v New Yorku do Čech, aby převzala rodové sídlo, kromě zámku však "zdědí" i české starosti, o kterých se jim v Americe ani nesnilo. Získají i několik zaměstnanců jako třeba zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka nebo kuchařku, která si ráda cvakne a často to přežene. Autor Evžen Boček, původní profesí zámecký kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací.
Hraběte Kostku z Kostky hraje Jan Hrušínský, jeho ženu, Američanku, Vivien Kostkovou z Kostky, Miluše Šplechtová, zároveň také skutečná manželka herce. Jejich dcera Kristýna Hrušínská vystupuje jako dominantní manažerka Milada. V roli kastelána diváci uvidí Josefa Martina Sittu, zahradníka hraje Petr Pelzer, kuchařku, Jitka Sedláčková, JUDr. Bendu Libor Hruška, jeho dceru Denisu Denisa Pfauserová a mladého šlechtice Maxe Launa Michal Kern.
Anna Polívková: máme dilema s přízvukem
V divadle Na Jezerce účinkujete poprvé. Jak se vám líbí vaše role Marie Kostkové z Kostky?
Moc. Má úžasné hlášky. Třeba někdo řekne "To je kráva" a ona na to: "Dnes budu dělat hovězí plátky." Celá hra je stejně jako kniha velmi vtipná. Je o tom, co všechno je člověk schopen udělat, aby zachránil svůj hrad, tedy i svoji historii. Marie Kostková z Kostky se vrátila z Ameriky na rodový zámek, pozoruje dění kolem sebe a s vtipem a nadhledem ho popisuje. Někdy je i překvapena nebo zděšena. Přitom se ale snaží být všem nápomocná.
S režisérem Arnoštem Goldflamem ještě řešíme, jestli bude mít přízvuk, nebo ne. Je to trochu dilema: Marie Kostková studovala sice bohemistiku a otec ji od malička učil česky mluvit, na druhou stranu ale žila v Americe opravdu dlouho.
Většinou se věnujete pohybovému a alternativnímu divadlu, diváci vás znají i jako vítězku StarDance. Jaké je dělat po delší době zase klasickou činohru?
Je to fajn. Jsem vždycky ráda, když se mi mění prostředí. Jsem v pohybu v různých atmosférách a tady je to opravdu činoherní divadlo. Baví mě to.
Není to trochu nuda v porovnání s pohybem?
Určitě ne. V jiných oblastech mám zase jiné problémy, které řeším, a tady si odpočinu. Je to něco úplně jiného.
Jak se vám na Na Jezerce spolupracuje s Arnoštem Goldflamem?
Divadlo se mi moc líbí, je příjemné, že je uprostřed parku. Přímo z jeviště máme okno ven a pan Goldflam je neuvěřitelné zlatíčko. Je prostě úžasný.
Nechává vás trošku zaimprovizovat?
Určitě. Nechá nás samotné herce přijít na plno věcí a pak až navrhne, co s tím a kam.
,
Arnošt Goldflam: Chci zachovat laťku, nepodbízet se
Jaké to je zkoušet v malém divadle?
Zas tak malé divadlo to není. Vejde se sem přes 200 diváků, což je ideální pro bezprostřední kontakt. Líbí se mi, že prostor je variabilní, příjemný a vlastně relativně malý a velký zároveň.
Pro koho Vaše nové představení je?
To je zapeklitá otázka. Každé divadlo se snaží mít vlastní poetiku. Lidé již Jezerku znají, chodí sem s přibližným očekáváním, co zde uvidí. A tak jsem se snažil zachovat určitou laťku, nepodbízet se, ale zároveň se držet směřování divadla.
A to jsou konverzační hry a komedie?
To bych se neodvážil říct. Konverzačky mají svoje zákony. Ale náš kus je slovně i situačně vtipný a herecky naplněný. Zároveň je i obrazový a faktazijní.
Jaký máte pocit před premiérou?
Se ženou (Petra Goldflamová-Štětinová, pozn. red.), která dělala výpravu a kostýmy, se vždy bavíme, koho pozveme na premiéru. Já nikoho nezvu, nechávám to na ní, protože se bojím, že to bude průser. Čtenáře ale samozřejmě zvu, představení ostatně musí posoudit sami.
Podle čeho jste vybíral herce?
Je tu určitý okruh herců, kteří zde nejsou zaměstnaní a střídavě zde působí. Asi 60 až 70 lidí. Vybírali jsme podle toho, aby se hodili do svých postav. Oslovili jsme Aničku Polívkovou, která tu doteď nebyla a hraje hlavní figuru. V příběhu přichází rodina na zámek, tak jsem si přál, aby byla obsazená také herecká rodina - rodina Hrušínských. Zatím se mi zdá, že jsme nestřelili vedle.
