"Každý, kdo navštíví naši expozici, se stane performerem," slibují tvůrci britského stánku na Pražském Quadriennale (PQ). Největší světová přehlídka scénografie a divadelní architektury začne na holešovickém Výstavišti za deset dnů.
Držitelé Zlaté trigy z roku 2003 tím vystihují podstatu nejrozsáhlejší z výstavních sekcí. Národní expozice, jichž se na 11. ročníku Quadriennale soustředí padesát tři, budou vším, jen ne staticky nainstalovaným uměním. "Zjevná je snaha kurátorů představit nikoliv výsledný tvar, ale celý proces tvorby. Řecko připravilo anti-prezentaci v podobě chyb ve scénografii. Autoři expozic se nevyhýbají ani politickým tématům, Izrael například představí expozici s motivem zdi. Další účastníci se zase soustředili na regionální odlišnosti a specifika. Třeba Japonsko si jako ústřední téma zvolilo roztomilost, severské země pak polární záři," shruje programovou nabídku sekce generální komisař PQ Arnold Aronson. Pořadatelé totiž tentokrát záměrně nestanovili jednotné téma, nýbrž vyzvali státy a jejich národní kurátory, aby sami zvolili to, které je specifické a charakteristické pro současné divadlo jejich země.
Český stánek představí nový projekt bratří Formanů – VEJDIVYJDI (ENTRESORT). Návštěvníky zavede do divadelního zákulisí velmi nedivadelního prostoru - lodi. "Oživujeme princip pouťové atrakce, která netrvá déle než pár minut. Zve jedním vchodem dovnitř, aby diváka překvapila, zaskočila, možná vystrašila, šokovala nebo poučila, ale především pobavila, a vzápětí na druhé straně vystrčila ven," vysvětluje Matěj Forman. Základem pro expozici bylo sedm let staré představení Nachové plachty, se kterým křižuje české řeky na své Lodi tajemství. "Divák může v poetickém výtvarném světě Josefa Sodomky, který je autorem expozice, objevovat, co jsme za ta léta na lodi prožili," doplňuje Forman.
"Poprvé jsme se rozhodli vykročit také mimo prostor Průmyslového paláce, kde má Quadriennale tradiční zázemí, a oslovit přímo nejširší veřejnost," říká Ondřej Černý, ředitel PQ. "Chceme ukázat, že divadelní architektura a scénografie není jen pro úzký okruh tvůrců a fundovaných diváků, ale že se podprahově dotýká každého z nás. Předmětem činnosti divadelních architektů a scénografů je totiž prostor. Nejen ten v divadle, ale i ten na ulici, náměstí nebo kdekoliv jinde."
Pražané a návštěvníci hlavního města budou muset vyvinout velké úsilí, aby Quadriennale přehlédli. Zažijí útok padesáti performerů na chodce v pražských ulicích, reflektující spojeneckou invazi v Iráku. V dalším z projektů vymění divadelníci zvukovou kulisu Masarykova nádraží pomocí internetového přenosu za zvuk Londýna, New Yorku či Istanbulu, nebo šum řeky za Mou vlast Bedřicha Smetany. V ulicích bude k vidění bizarně krásná choreografie francouzské skupiny Beau Geste Duo pro tanečníka a bagr. Už den před oficiálním zahájením, tedy 13. června, zinscenuje Němka Isi Kunath u sochy sv. Václava představení "Když se slavík zamiluje do skřivana" o lásce mezi neslučitelnými dvojicemi volně inspirované Romeem a Julií. Součástí pouliční sekce Praga Theatralis je i přehlídka Pražské dny divadla, která ve spolupráci s jednotlivými divadly shrne to nejlepší, co je k vidění na pražských scénách.
Samostatná sekce PQ se věnuje architektuře a technologiím v divadle. Jak Tchaj-wan kombinuje divadelní, vzdělávací a relaxační funkce na ploše šestihektarového parku? Jak v Srbsku přivedli kulturní jiskření do ulic metropole, vyhaslé vleklými politickými problémy minulosti? Jak vypadá unikátní irský prostor vytvořený vždy pro jednoho diváka a jednoho herce? Jak jedno z největších měst světa Mexiko City dokáže vyhovět rozmanitým požadavkům i v nepříznivé ekonomické situaci? Jak izraelský Tel-Aviv propojuje diváka se zákulisními mechanismy a centrum s kulturní periferií? Jak řeší divadelní budovy světoznámý brazilský architekt Oskar Niemeyer? Jak v Nizozemsku - Mekce moderní architektury - vytvářejí multifunkční a dokonale flexibilní scény? Odpovědi přinese Pražské Quadriennale.
