Skupina performerů, tanečníků a nedivadelníků Vyžvejklá Bambule zneklidňuje už dvacet let. Proslavila se svými šokujícími produkcemi, plnými obnažování a posouvání zažitých hranic vkusu i toho, co ještě lze na pódiu předvést. Jít na jejich vystoupení se stalo synonymem dobrovolného paktování se s šílenci a čehosi nadprůměrně odvážného.
Na poměrně netradičním místě, v sále Music & sportbaru U Tvrze v pražském Chodově, proběhne k výročí v pátek 15. ledna "vysoce stylizované vystoupení ve 20 obrazech ze života protektorátu i světa" pod názvem Žužu parta je tu hned aneb dvě deka rozumu, pravdy a lásky. Leccos také napovídají názvy jednotlivých scének - Smrtící šálalí v české Celebritánii, Svatořečení Lady Diany nebo Proč Magor odepsal český národ.
Nenápadně se zjevují a zase mizí. Jako Vyžvejklá Bambule se poprvé objevili v roce 1990, na přehlídce Teplice v Praze v klubu Delta. Brzo prosluli vedle divokých baletních vystoupení a scének i skatologickými orgiemi.
V roce 2002 výrazně obměnili své personální obsazení, ale i nadále se zaměřují na ztvárňování velkých lidských příběhů - počínaje Lady Dianou, přes Celou smrt na motivy deníku Jana Zábrany Celý život, Hordubala Karla Čapka, krimimuzikál Iveta Bartošová k příběhu Aničky Škrlové, sklepmistra Fritzla a pošťáka Ondry.
Vedle veřejného vystupování se soubor v čele s Radimem von Neuvirtem věnuje od roku 2005 i natáčení amatérských filmů. Po pokusné militantní milostné romanci 666 m n.m. aneb Poslední večeře soudruha plukovníka Kožušníka (2005), následoval hraný dokument o pádu okupačního vrtulníku Mi-4 nad obcí Kostomlaty 24. 8. 1968 (2006) a příběhový film Acta Sudetica (2007). V současnosti připravují svůj pátý film na motivy hrůzostrašných příběhů detektivů Martina Tomsy a Jiříčka Otradovce.
ČTĚTE TAKÉ: Porno od Rammsteinu na českých obrazovkách nehrozí
Krom pódiových představení a filmu se Vyžvejklá Bambule věnuje veřejným performancím. Od roku 2005 jsou to především Střapeček a Metlička. Fotografická a happeningová série skečů a příběhů založená na infantilním mýtu postaviček kreslíře Bronislawa Liberdy, které se objevily v legendárním Čtyřlístku (a později ve Sluníčku), dosáhla více než 100 dílů především v podobě fotoseriálů nebo filmových mikropříběhů rozesílaných elektronickou poštou.
Se svými performancemi postupně přešli od interiérových akcí do prostor galerií, volebních místností, kamenných varhan a konečně i na Paroubkovy předvolební mítinky. Vzniklo tak několik příběhů Čtyřlístku, kde byly střapečkovská patafyzika a metličkovský zen nahrazeny morbiditou a děsem, který na příjemce členové Vyžvejklé Bambule vypouští v artaudovském duchu.
Foto: archiv
