Na páteční večer připravil pražský spolek Kašpar na domácí scéně v Celetné premiéru známé semaforské hry Jonáš a tingl-tangl. Režisér Jakub Špalek, který chce "uctivě vyvěsit fangle", do titulní role obsadil Petra Lněničku. Na jevišti se dále objeví Zdeněk Dočekal, Adéla Petřeková, Veronika Němcová, Pavel Husa a Klára Böhmová.
Podle Špalka jsou důvody, proč tento titul vybral, zřejmé. "Na počátku rozhodnutí zkoušet hru Jonáš a tingl-tangl byly v mém případě sobecké důvody. Elpíčka divadla Semafor z konce 60. let byla u nás doma značně odřená, hlášky z této hry oblíbené. Přesto jsem si uvědomoval, že o tom vlastně moc nevím. Zároveň jsem myslel na to, že aktivní pamětníci - protagonisté jsou stále tady a je možné se s nimi sejít na výzvědy," vysvětlil. Setkal se proto nejen s Jiřím Suchým.
"Jednou tady u mě doma byl celý soubor a všechno jsme důkladně probrali. Držím jim palce, ale na premiéru nepřijdu. Už jsme se však s Jitkou Molavcovou objednali na první reprízu," řekl Suchý. Jonáše podle svých slov viděl v Kladně či v Hradci Králové, jiným nastudováním se nebrání.
Podle Špalka tento projekt navíc žánrově skvěle zapadá do nové programové řady Kašpar.Muzik, která si našla v repertoáru místo vždy od ledna do března každý pátek večer od devíti hodin večer.
Inscenace Jonáš a tingl-tangl byla výjimečným mezníkem Semaforu, který se na konci sezony 1961/1962 ocitlo po odchodu interpretačních opor Waldemara Matušky, Evy Pilarové a Karla Štědrého v nezáviděníhodné situaci. Soubor tehdy putoval po Praze bez zřizovatele, existenční nejistota vyplývala i z absence stálého jeviště. Právě to přinutilo autorskou dvojici Jiří Suchý a Jiří Šlitr k tomu, aby vystoupili poprvé na jeviště společně. Jak sami napsali, "tímto představením se vyznali z lásky ke kabaretům, music hallům a tingl-tanglům, ve kterých v životě nebyli, ale jejichž atmosféru tuší".
Podle informací pražského Divadelního ústavu se semaforské hry od svého vzniku objevily na profesionálních jevištích v takřka osmi desítkách nastudování. Jonáše uvedli například v roce 1995 v Šumperku a začátkem 90. let v královéhradeckém Klicperově divadle. Nejčastěji uváděnými tituly jsou Kdyby tisíc klarinetů (loni v Plzni, předtím v Uherském Hradišti, Jihlavě, Brně, Mostě, Liberci i v pražském Divadle pod Palmovkou) a také Dobře placená procházka. Tato Šlitrova a Suchého opera vynikla zejména v nastudování Miloše Formana a jeho synů Petra a Matěje před deseti lety v Národním divadle. Premiéru však měla i v roce 1991 ve Zlíně a v posledních letech v Hradci Králové, Chebu a Uherském Hradišti.
