Slaví sedmdesátiny
Agnieszka Hollandová - režisérka s dvojitou identitou

Nejblíže k českému prostředí má ze všech polských režisérů Agnieszka Hollandová. Studovala pražskou FAMU, sama se pokládá za tak trochu českou filmařku a mluví dobrou češtinou. Minisérii Hořící keř věnovala památce studenta Jana Palacha, její nejnovější snímek Přes kosti mrtvých se zase odehrává v česko-polském pohraničí. Ve středu slaví Hollandová sedmdesátiny.

Též scenáristka a představitelka polské "nové vlny" má na kontě asi třicítku filmů a řadu cen. Její minisérii Hořící keř (2013) o Palachovi, který se upálil na protest proti nastupující normalizaci po okupaci vojsk Varšavské smlouvy, produkovala televize HBO, odvysílalo ji mnoho evropských zemí, a má i filmovou verzi.

Loňskou detektivku s prvky černé komedie a názvem Přes kosti mrtvých Holladová pokládá za svůj "nejvíce český film". Vznikla na motivy knižního thrilleru spisovatelky Olgy Tokarczukové Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých a Hollandová ji představila na loňském Febiofestu: "Jsem moc ráda, že ve filmu funguje černý humor. Česká kinematografie mi zde byla inspirací," řekla. Snímek vypráví příběh postarší ženy, která žije na samotě v polsko-českém pohraničí.

V souvislosti s jeho uvedením v ČR Holladová promluvila o obou kulturách, polské a české: "Máme podobné geografické umístění, podobné jazyky a podobné dějiny. Zároveň jsme však v něčem jiní. Byla to pro mě šokující zkušenost, když jsem se ocitla na FAMU a myslela jsem, že v Čechách je jenom více zboží v obchodech a jinak jsme stejní. Ale zjistila jsem, že se ve způsobu života lišíme. Mám zkušenost odlišnosti a zároveň blízkosti."

Rodačka z Varšavy (28. listopadu 1948) prožila v Praze na studiích i rok 1968 a počátek normalizace. Na pražské FAMU si ji pamatují jako neúnavnou diskutérku. Později začínala jako asistentka režie u největších kapacit polské kinematografie Krzysztofa Zanussiho a Andrzeje Wajdy. V 80. letech emigrovala do Francie a nyní žije převážně v USA.

Na Oscara za cizojazyčný film byla nominována její dramata Bittere Ernte (1985) a V temnotě (2011). A asi nejznámější je její válečné drama Evropa, Evropa (1991), natočené podle životopisu Solomona Perela, židovského mladíka, který utíká z Německa do Polska po křišťálové noci v roce 1938. Film byl oceněn Zlatým glóbem a získal nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční film.

Trailer k filmu Přes kosti mrtvých:

Se svou dcerou, režisérkou Kasiou Adamikovou, kterou má se slovenským režisérem Lacem Adamikem, natočila Hollandová velkofilm Jánošík - Pravdivá historie (2009). Slavného zbojníka, jehož Hollandová považuje za superhrdinu svého druhu, chtěla oprostit od různých klišé, která na něm během let ulpěla, a představit jej jako člověka.

K dalším jejím známým filmům patří drama o vztahu básníků Rimbauda a Verlaina Úplné zatmění (1995) s Leonardem DiCapriem či snímek o posledních letech života Ludwiga van Beethovena Ve stínu Beethovena (2006) s Edem Harrisem a Diane Krugerovou. Režírovala i několik dílů televizních krimiseriálů Odložené případy či The Wire - Špína Baltimoru.

V červnu 2014 převzala Hollandová na ministerstvu zahraničí ČR ocenění Gratias agis a posléze na polské ambasádě vyznamenání Bene merito, v obou případech za posilování mezinárodní prestiže dané země v zahraničí. Považuje za symbolické, že těchto uznání se jí dostalo právě v Praze. Potvrdila se tím podle ní její dvojitá, polsko-česká identita.