V Berlíně začal filmový festival pěkně zostra - svůj debut promítla Angelina Jolie a ve vedlejších sekcích bylo k vidění několik inovativních snímků.
Postupimské náměstí svírá mráz, alespoň slunce rozehřívá vzduch na snesitelnou teplotu. A další stupně přidávají povedené filmy. Zahajovací film Sbohem, královno sice podle kolegy ze Švédska "až moc připomíná ta francouzská kostýmní dramata, která obvykle zahajují Cannes", ve vedlejších sekcích se ovšem už objevilo několik pozoruhodných kousků. Například Dollhouse čili Dům pro panenky od mladé Kirsten Sheridanové, dcery režiséra Jima Sheridana. Nastěhovala šest mladých lidí z ulice do domu svých rodičů a během tří týdnů v něm za půl milionu euro natočila strhující drama o síle tajemství. Děj kopíruje výchozí situaci natáčení: mladá holka se s partou kamarádů vloupá do vily. Později se ukáže, že je to její dům, během nočního mejdanu pak vycházejí najevo nečekané souvislosti.
Režisérka zkušeně slalomuje mezi syrovým dramatem a komedií, především ale novátorsky přistupuje k samotnému vyprávění, kdy děj špikují mikroflashbacky, třeba jen z událostí starých pár okamžiků. Zvuky také často patří spíš vnitřnímu prožitku postavy než aktuálnímu dění. Vytváří to dojem kontrolované nahodilosti, film přebírá jisté známky dlouhého videoklipu - a to přesto, že hudba rozhodně neburácí pod celým příběhem.
Podobný koncept sleduje i zahajovací kus sekce dětských filmů Electrick Children od debutující dívčiny Rebeccy Thomasové. Rachel (Julia Garnerová) vyrůstá v zapadlé a přísně mormonské komunitě. V patnácti letech objeví kazetový přehrávač a ve sklepě taky tajnou kazetu s rockovou muzikou. Zalíbí se jí natolik, až díky hudbě otěhotní. Věřící rodina se s takovým početím nechce smířit, Rachel však proti jejich vůli vyráží do Vegas najít manžela - kytaristu. Na to, o jak bizarní koncept se jedná, se mladé Thomasové podařilo natočit poměrně kompaktní komedii o dospívání.
V oficiální sekci pak jistý zájem vzbuzuje režijní debut Angeliny Jolie In the Land of Blood and Honey (V zemi krve a medu) - příběh z balkánské války je rozhodně upřímný a není v něm nouze o syrovou brutalitu. Ve zkratce: Srbové ze sarajevského sídliště odvezou muslimské ženy pro svou potěchu do svého ležení, kde se do jedné z nich zakouká hlavní velitel. Jde ale spíš o příběh o hledání humanity ve válečné scenerii, než o plochý milostný příběh. Jolie se obklopila zručnými profíky, domorodé herce režíruje sebejistě. Na druhou stranu v tomhle filmu nenacházím žádný nový pohled na danou událost. Ale možná mám tady na Postupimském z toho všeho mrazu jenom příliš chladné srdce.
