Výročí umrtí
Císař japonského filmu Akira Kurosawa zemřel před dvaceti lety

Kinematografii "země vycházejícího slunce" přivedl Akira Kurosawa na světovou filmovou mapu. Tvůrce proslulých snímků Sedm samurajů, Rašomon, Rudovous, Kagemuša nebo Děrsu Uzala byl znám svým perfekcionalismem a extravagancí, také výtvarným viděním, jeho snímky znali i čeští diváci. Ve čtvrtek uplyne od jeho úmrtí 20 let.

Filmová díla absolventa malířské akademie Kurosawy v sobě nezapřou cit pro kompozici. Jeho rozsáhlé filmové fresky inspirovaly generace filmařů a svým humanismem a pronikáním k podstatě dobra a zla si získal obdiv diváků i kritiků, jeho filmy vítězily na festivalech.

Ve světě filmu se Kurosawa pohyboval přes půl století a jako jeden z mála japonských režisérů se prosadil mezinárodně, doma jej občas kritizovali, že není dost japonský. Od 70. let natáčel kvůli krizi japonské kinematografie filmy v zahraničí.

Snímky "císaře japonského filmu" často stojí na příbězích lidí, kteří ve vyhrocené situaci musejí volit mezi dobrem a zlem. Točil historická dramata o samurajích (Sedm samurajů), filmy ze současnosti (Žít) a přepisy slavných literárních děl (Hakuči).

Světový věhlas přinesl Kurosawovi již v roce 1950 film Rašomon - příběh z 10. století o zločinu vyprávěném střídavě z pohledu několika postav. Světu představil novou tvář japonského filmu - říši syrových emocí, středověkých vášní a samurajských bojovníků. V roce 1952 získal Rašomon Oscara.

O dva roky později natočil Kurosawa se svým dvorním hercem Mifunem další trhák Sedm samurajů, jež později inspiroval hollywoodský western Sedm statečných.

Kurosawa zase naopak s oblibou čerpal náměty ze západní literární tradice. Je autorem přepisů dvou Shakespearových dramat - divoké verze Macbetha Krvavý trůn (1957) a přepisu Krále Leara nazvaného Ran (1985).

Zfilmoval i Dostojevského Idiota (již zmíněný Hakuči z roku 1951) kterého situoval do tehdejšího Japonska. Tamní produkční firmy se ale ke Kurosawovým projektům stavěly dlouho záporně. Pracovat tedy mohl jen díky zahraniční podpoře.

V roce 1975 natočil v japonsko-ruské koprodukci oscarový epos Děrsu Uzala. Dva jeho američtí obdivovatelé - Coppola a Lucas mu umožnili zrealizovat Kagemušu (1981), oceněného v Cannes Zlatou palmou. Na filmu Ran se zase podíleli Francouzi.

Rodina tokijského rodáka Kurosawy (narozen 23. března 1910), nejmladšího ze sedmi dětí vojáka, pocházela ze starého samurajského klanu a on sám se vyučil bojovému šermířskému umění kendo.

A osud zápasníka juda byl námětem jeho filmového debutu z roku 1943 s názvem Sugata Sanširo. O pět let později natočil Kurosawa první film s hercem Mifunem Opilý anděl o osudech předměstského lékaře.

Laureát čestného Oscara

Jeho snímek Toulavý pes z roku 1949 se zhlédl v italském neorealismu a Rudovous z roku 1965 zase vypráví o venkovském lékaři a dobrodinci a jeho mladém pomocníkovi.

Kurosawa si i v pokročilém věku udržoval fyzickou a dušení svěžest a snažil se žít podle svého samurajského přesvědčení.

Ještě v 90. letech se připomněl osobní výpovědí Sny Akiry Kurosawy (1990), Srpnovou rapsodií (1991) s Richardem Gerem a snímkem Madadajo, který dokončil v roce 1993.

"Jsem režisér, a to je vše," říkával Kurosawa. Laureát čestného Oscara za celoživotní dílo zemřel 6. září 1998 uprostřed práce na dvou dalších scénářích.

Inspiraci člověkem, jenž má "chlapecké srdce a mozek génia", přiznávaly veličiny světového filmu - Andrej Tarkovskij, Francis Ford Coppola či George Lucas.

A byl i zosobněním umělce, pro něhož byla tvorba otázkou života a smrti - tvůrčí a finanční krize jej počátkem 70. let dohnala až k pokusu o sebevraždu.