Kinematografii "země vycházejícího slunce" přivedl Akira Kurosawa na světovou filmovou mapu. Tvůrce proslulých snímků Sedm samurajů, Rašomon, Rudovous, Kagemuša nebo Děrsu Uzala byl znám svým perfekcionalismem a extravagancí, také výtvarným viděním, jeho snímky znali i čeští diváci. Ve čtvrtek uplyne od jeho úmrtí 20 let.
Filmová díla absolventa malířské akademie Kurosawy v sobě nezapřou cit pro kompozici. Jeho rozsáhlé filmové fresky inspirovaly generace filmařů a svým humanismem a pronikáním k podstatě dobra a zla si získal obdiv diváků i kritiků, jeho filmy vítězily na festivalech.
Ve světě filmu se Kurosawa pohyboval přes půl století a jako jeden z mála japonských režisérů se prosadil mezinárodně, doma jej občas kritizovali, že není dost japonský. Od 70. let natáčel kvůli krizi japonské kinematografie filmy v zahraničí.
Snímky "císaře japonského filmu" často stojí na příbězích lidí, kteří ve vyhrocené situaci musejí volit mezi dobrem a zlem. Točil historická dramata o samurajích (Sedm samurajů), filmy ze současnosti (Žít) a přepisy slavných literárních děl (Hakuči).
Světový věhlas přinesl Kurosawovi již v roce 1950 film Rašomon - příběh z 10. století o zločinu vyprávěném střídavě z pohledu několika postav. Světu představil novou tvář japonského filmu - říši syrových emocí, středověkých vášní a samurajských bojovníků. V roce 1952 získal Rašomon Oscara.
O dva roky později natočil Kurosawa se svým dvorním hercem Mifunem další trhák Sedm samurajů, jež později inspiroval hollywoodský western Sedm statečných.
Kurosawa zase naopak s oblibou čerpal náměty ze západní literární tradice. Je autorem přepisů dvou Shakespearových dramat - divoké verze Macbetha Krvavý trůn (1957) a přepisu Krále Leara nazvaného Ran (1985).
Zfilmoval i Dostojevského Idiota (již zmíněný Hakuči z roku 1951) kterého situoval do tehdejšího Japonska. Tamní produkční firmy se ale ke Kurosawovým projektům stavěly dlouho záporně. Pracovat tedy mohl jen díky zahraniční podpoře.
V roce 1975 natočil v japonsko-ruské koprodukci oscarový epos Děrsu Uzala. Dva jeho američtí obdivovatelé - Coppola a Lucas mu umožnili zrealizovat Kagemušu (1981), oceněného v Cannes Zlatou palmou. Na filmu Ran se zase podíleli Francouzi.
Rodina tokijského rodáka Kurosawy (narozen 23. března 1910), nejmladšího ze sedmi dětí vojáka, pocházela ze starého samurajského klanu a on sám se vyučil bojovému šermířskému umění kendo.
A osud zápasníka juda byl námětem jeho filmového debutu z roku 1943 s názvem Sugata Sanširo. O pět let později natočil Kurosawa první film s hercem Mifunem Opilý anděl o osudech předměstského lékaře.
Laureát čestného Oscara
Jeho snímek Toulavý pes z roku 1949 se zhlédl v italském neorealismu a Rudovous z roku 1965 zase vypráví o venkovském lékaři a dobrodinci a jeho mladém pomocníkovi.
Kurosawa si i v pokročilém věku udržoval fyzickou a dušení svěžest a snažil se žít podle svého samurajského přesvědčení.
Ještě v 90. letech se připomněl osobní výpovědí Sny Akiry Kurosawy (1990), Srpnovou rapsodií (1991) s Richardem Gerem a snímkem Madadajo, který dokončil v roce 1993.
"Jsem režisér, a to je vše," říkával Kurosawa. Laureát čestného Oscara za celoživotní dílo zemřel 6. září 1998 uprostřed práce na dvou dalších scénářích.
Inspiraci člověkem, jenž má "chlapecké srdce a mozek génia", přiznávaly veličiny světového filmu - Andrej Tarkovskij, Francis Ford Coppola či George Lucas.
A byl i zosobněním umělce, pro něhož byla tvorba otázkou života a smrti - tvůrčí a finanční krize jej počátkem 70. let dohnala až k pokusu o sebevraždu.
