Chlapi nepláčou
Do kin míří balkánský film o následcích války

Balkánský psychologický snímek o následcích války Chlapi nepláčou, jenž vstoupí do českých kin 5. října, vznikl v koprodukci Bosny a Hercegoviny, Slovinska, Chorvatska a Německa. Na letošním karlovarském festivalu dostal zvláštní cenu poroty. V úterý ho na projekci v Praze představila společnost Aerofilms. Bude dalším z titulů, na jejichž nákupu a distribuci se podílí s MFF v Karlových Varech a Českou televizí.

"Debut bosenského režiséra Alena Drljeviče je psychologickou studií postavenou na fantastických hereckých výkonech. Odehrává se v odlehlém horském hotelu, kde se setkají veteráni jugoslávské války více než 20 let po jejím skončení. Jde o velmi intenzivní film, brilantně zrežírovaný," řekl umělecký ředitel karlovarského festivalu Karel Och.

Světová premiéra v karlovarské soutěži přinesla snímku řadu pozitivních recenzí od českých i zahraničních novinářů. "Tento film je skutečnou mozaikou, nikdy se nezaměřuje jen na jednu postavu. Ústřední příběh vytváří plejáda drsných chlapů a jejich životní osudy. Mnohé z nich spasí, jedině když se stáhnou a dají prostor budoucím generacím nezasaženým válkou," napsal například portál ScreenDaily. The Hollywood Reporter film snímek označil za "objevný vhled do spletité směsi toxické maskulinity, etnických konfliktů a reálných traumat".

Ivo Anderle ze společnosti Aerofilms nejprve od tohoto karlovarského snímku příliš neočekával. Spíše se obával, že bude sledovat jeden z filmů o traumatech z válečného konfliktu, který nebude ničím inovativní a bude z něj jen další z mnoha, které se s tímto tématem potýkají.

Trailer k filmu Chlapi nepláčou:

"O to větší byla síla, kterou do mne nečekaně (ne)plačící chlapi drcnuli. Ta plejáda skvělých herců s vynikajícím scénářem v ruce dokázala prodat téma tak přesvědčivě a univerzálně, jak to divák mého typu potřebuje,"  přiznal se Anderle.

Drljevič se v létě 2010 přihlásil na tréninkové setkání pořádané jistou mírovou organizací pro válečné veterány z bývalé Jugoslávie. Původně si tam chtěl udělat rešerši ke krátkému dokumentu. Sám byl vojákem v bosenské válce a myslel si, že workshop mu pomůže se do tématu co nejlépe ponořit.

"Seděl jsem tam s lidmi, kteří na sebe doslova pálili jednu ránu za druhou, tedy přesněji my jsme je na sebe navzájem pálili. Bylo tam napětí, jistě, ale přes počáteční nedůvěru jsme si vybudovali nebývalý vztah plný porozumění a soucítění," uvedl filmař. Na základě emočního napětí, dynamiky v komunikaci a katarze, které zažil, se rozhodl, že na toto téma natočí celovečerní hraný film.