Eduard Linkers se narodil před 105 lety, 11. října 1912, na území dnešní Ukrajiny, po válce se proslavil v mnoha československých filmech a přes osm desítek rolí ztvárnil i v Německu. Pobyt a kariéru v Československu označil tento herec za nejkrásnější dobu svého života a po roce 1989 se do Česka rád vracel. Zemřel v roce 2004 v Mnichově ve věku 91 let.
Linkers se narodil v Černovicích, které jsou dnes na území Ukrajiny, ale v letech 1775 až 1916 byly součástí Rakouska- Uherska. Stal se hercem a před válkou účinkoval v populárních vídeňských kabaretech. První filmovou roli dostal v roce 1932 ve filmu Kateřina Poslední. Před nacisty utekl do Čech, za protektorátu se živil hodinami angličtiny a při nich se jako talentovaný polyglot naučil česky tak dokonale, že se po válce stal hvězdou českých filmů. Jako antifašista se vyhnul odsunu. Když však zjistil, kam socialismus vede, nechal se odsunout dobrovolně a pokračoval v úspěšné herecké kariéře nejen v Německu.
Při své návštěvě Prahy v roce 2002 se Linkers sám charakterizoval jako Starorakušan narozený za císaře pána, ale "milovatel českého národa", protože si tu zachránil život. "Vzpomínky na českou kinematografii mám jen ty nejlepší. Léta 1946 až 1949, kdy jsem tu hrál v deseti filmech, považuji za nejkrásnější dobu mého života," řekl tehdy herec. Tato léta pokládal za vyvrcholení svého života, přestože během jednapadesáti let v Německu ztvárnil nejméně 86 filmových rolí.
Specialistou byl na role německých vojáků a reakcionářů. Hrál i ve snímcích Nadlidé Václava Wassermanna, Soudný den Karla Steklého, Muži bez křídel Václava Čápa, Uloupená hranice Jiřího Weisse a Krakatit Otakara Vávry. Populární byl i díky roli nacistického důstojníka v jinak animovaném snímku Hermíny Týrlové Vzpoura hraček, který jako aktuální protifašistická komedie obletěl celý svět.
Na jevišti či ve filmu Linkers mluvil dokonale rumunsky, německy, česky, anglicky, francouzsky a italsky.
