Americká herečka rakouského původu Hedy Lamarrová platila v meziválečném období za jednu z nejkrásnějších žen na světě. Cestu do Hollywoodu jí otevřela role ve skandálním snímku Gustava Machatého Extase. Exotické kouzlo a sexappeal Lamarrové se poté stal magnetem řady filmů z 30. a 40. let. Herečka ale proslula též jako vynálezkyně na poli vědy a techniky. Lamarrová zemřela před 20 lety, 19. ledna 2000.
Slavný černobílý snímek Extase (1932) patří k nejambicióznějším českým filmům 30. let. Režisér Machatý v něm za pomoci kameramana Jana Stallicha rozehrál extravagantní obrazovou oslavu vášně plnou symbolů a metafor. Lamarrové (tehdy ještě Hedy Kieslerové) bylo tehdy 18 let, když se na plátně objevila zcela nahá. Film, který ve své době notně provokoval konzervativní publikum, cenzory i papeže, sklidil pozornost například na festivalu v Benátkách.
Herečka, vlastním jménem Hedwig Eva Maria Kieslerová, se narodila 9. listopadu 1914 v rodině vídeňského bankéře a klavíristky. Jako malá chodila do baletu, na klavír a učila se jazyky. "Někdo by skákal nadšením, ale mě to zoufale nudilo. Hledala jsem cestu, jak z té zlaté klece uniknout," vzpomínala Lamarrová. Když si vybrala herectví, její rodina nadšení nesdílela. Mladá adeptka však začala brát lekce a chodit na konkurzy. První role na sebe nenechaly dlouho čekat.
Po úspěchu Extase odešla do Londýna a posléze do Hollywoodu, kde již točila pod jménem Hedy Lamarrová. Zahrála si s takovými hvězdami, jako byli Clark Gable, Judy Garlandová, Spencer Tracy nebo James Stewart. Objevila se ve filmech Tekuté zlato (1940) nebo v oscarovém Samson a Dalila (1949). Stala se předlohou pro kreslenou disneyovskou Sněhurku i pro Kočičí ženu. Lamarrová naopak odmítla role ve slavné Casablance a Plynových lampách, z nichž "náhradnice" Ingrid Bergmanová vytěžila Oscara i Zlatý glóbus.
Proslavila se též jako vynálezkyně. Vymyslela například princip koordinovaného měnění frekvencí, který umožnil chránit proti rušení vojenské vysílačky nebo rádiem naváděná torpéda. Dnes se metoda používá například u mobilních telefonů. Lamarrová a její přítel, skladatel George Antheil, dali v roce 1942 patent k dispozici námořnictvu USA. Poprvé byl vynález aplikován během karibské krize, posloužil i jako základ pro americký systém satelitní obrany.
Rozvod a emigrace
Lamarrová také s podporou leteckého magnáta a filmového producenta Howarda Hughese navrhla lepší konstrukci křídel letadel, dále vylepšila světelné semafory, vymyslela rozpustné šumivé tablety nebo svítící obojky pro psy. Její syn Anthony Loder tvrdil, že matka měla mnohem větší význam jako vynálezkyně než jako filmová hvězda. V roce 1997 bylo Lamarrové, snad jako jediné herečce v historii, uděleno v USA čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky. Rodné Rakousko jí pak o rok později poctilo Medailí Viktora Kaplana za průkopnictví v bezpečném rádiovém přenosu.
Herečka se celkem šestkrát rozvedla a měla tři děti. Jejím prvním manželem byl například movitý Rakušan Fritz Mandl, jeden z největších výrobců munice, který obchodoval i s nacisty. Lamarrová byla ale odpůrkyní nacismu, po rozvodu s Mandlem, který byl žárlivý a filmování jí zakazoval, emigrovala do USA. V roce 1953 získala americké občanství. Zemřela v ústraní na Floridě ve věku 85 let. Z veřejného života ale Lamarrová prakticky zmizela již v 60. letech, kdy ji přistihli při krádeži drobností v obchodě.
Herečka, která nepřímo inspirovala i některá díla Andyho Warhola, má svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. Byly o ní natočeny dokumentární filmy. V Česku pak její životní příběh v roce 2008 zpracovalo brněnské HaDivadlo.
