Hynek Čermák: Nechlastám. Opilce už jen pozoruju

Kvůli své specifické drsné image je snadno zapamatovatelný. Jeden z neobsazovanějších herců současnosti Hynek Čermák se ale z rolí plešatých tvrďáků postupně vymaňuje, třeba nedávným ztvárněním depresivního génia Antonína Dvořáka.

Použil jste někdy hrubou sílu v sebeobraně nebo na ochranu někoho jiného?

Jsem hodnej člověk, ale při srážce s blbcem nakonec platí opravdu jen hrubá síla. A tu příležitost jsem bohužel párkrát měl, především v dobách, kdy jsem dělal osobního strážce. Ale když v tomhle oboru dojde na rvačku nebo tasení zbraní, znamená to, že se někde stala chyba. Osobní strážce má fungovat jako prevence.

A v osobním životě?

Mockrát, nějaký ty rvačky v hospodách... Kdysi jsem pil a moje holá hlava lidi podivně přitahovala, chtěli si to na mě zkusit. Provokovali. Taky když jsem jednu dobu nosil klobouk, chlapům v hospodách to nějak vadilo. "Jdi do prdele, kovboji!" A už to jelo. Ale nic dramatického se nestalo a už je to dost dlouho.

Teď jste prý abstinent.

Jo. Mně po tom chlastu bývalo strašně špatně, nikdy jsem si neuměl dát jednoho panáka. Tak jsem to radši utnul úplně. Někdy mi trochu chybí ten restart, trochu si vymáznout hlavu. Ale to už dělám jinak. Žije se mi tak dobře. Nic proti pití nemám, nikoho nekádruju, pořád chodím do hospod rád a opilce pozoruju, to je pro herce výhoda. Na nealku umím v hospodě vydržet do pěti do rána.

Přitom jsou i mezi herci alkoholici.

Asi jo. Ale někteří s tím fakt umějí pracovat. Nikdy v životě jsem neviděl ožralýho Míru Dlouhého, vždycky byl před kamerou perfektní, přitom všichni víme, že pil. Tohle neumím. Mezi herci se říká, že alkohol je nebezpečný v tom, že vám odbourá hranice, jste pak schopna jít při zkoušce a představení jakoby dál, ale pak zjistíte, že bez alkoholu se tam už nedostanete... tak si dáte zase. A to jste na nejlepší cestě do řiti. Je efektivnější zkoušet to bez dopingu, umět vystupovat z pohodlné zóny.

A jak si čistíte hlavu?

Mám cigarety a fajfku. A svý terénní auto, vyjíždím do přírody nebo na srazy majitelů Land Roverů. Tam jsou lidi, kteří mě znají už dlouho, nemusím hrát vůbec nic.

Po všech těch rabijátech a policajtech na okraji společnosti jsme vás viděli hrát Antonína Dvořáka ve filmu Americké dopisy. To je velký obrat.

Pro herce výzva k nezaplacení, možnost dokázat, že můžete hrát i to, co by málokdo čekal, když jsem tak zaškatulkovanej. Ale mám od Martina Valeše tak dokonalou masku, že mě mnozí lidi ani nepoznají..

* Nevyspání a fyzické vyčerpání vedly k tomu, že jste na place zkolaboval?

* Jak odpočíváte?

* Mělo to na vás vliv při výchově dětí, že jste sám vyrůstal bez otce?

* Angažujete se kolem sdružení paraplegiků BanalFatal a jako instruktor jezdíte do škol na besedy o nebezpečí, která na děti číhají. Jak to probíhá?

Více čtěte v novém čísle časopisu TÝDEN, které se prodává od pondělí 2. února.