Film režiséra Davida Jařaba s názvem Vratislav Effenberger přibližuje jednu z nejvýznamnějších postav českého poválečného surrealismu. Dokumentární snímek s podtitulem Lov na černého žraloka nabízí mimo jiné vzpomínky jeho spolupracovníků a přátel na jeho zvláštní sarkastický humor i fragmenty z Effenbergerových scénářů. Do tuzemských kin dorazí 8. listopadu doplněn předfilmem, krátkým animovaným filmem CEVA rumunského režiséra a výtvarníka Paula Muresana, který v něm vypráví příběh odehrávající se v Očistci.
Režisér Jařab ve filmu angažoval i Effenbergerova syna Jakuba, který přibližuje jejich problematický vztah, i mnohé členy surrealistické skupiny. Ze vzpomínek a diskusí Jana Švankmajera, Františka Dryje, Petra Krále nebo Stanislava Dvorského se divák například dozví, že představitel svobodného hnutí založeného na francouzském bohémském naturelu byl ve své podstatě značně pedantského ražení, což mu mezi přáteli vyneslo přezdívku Prušák.
"Přestože sám pocházím ze surrealistických řad a velká část účastníků natáčení jsou mí přátelé, věděl jsem zcela jistě, že nechci udělat adorativní portrét gurua Skupiny českých a slovenských surrealistů, ale postihnout jeho dvojlomnost. Ze širokého díla tohoto teoretika, básníka a esejisty jsem vždy za sobě nejbližší považoval jeho nerealizované scénáře, které vyšly sebrané pod názvem Surovost života a cynismus fantazie," uvedl režisér Jařab.
Ve filmu se prolínají hrané části s herci z bývalého divadla Komedie a dokumenty i archivní filmy Ludvíka Švába s Effenbergerem v hlavní roli, s černobílými záběry z osmimilimetrové kamery v rukou Jakuba Halouska. "Bylo mi jasné, že nemohu postihnout osobnost Effenbergera v celé šíři a vlastně mi o to ani úplně nešlo. Film není encyklopedie a bylo potřeba najít motivy, které lze spojit ve zřetelnou výpověď. I když bude dílčí, poskytne divákovi možnost alespoň nahlédnout do světa, ve kterém se formoval poválečný československý surrealismus," sdělil Jařab.
Tvorba básníka a teoretika surrealismu Vratislava Effenbergera (1923 až 1986) odráží svébytný přístup k realitě totalitního Československa, ale i nesmlouvavé postoje k celé euro-atlantické civilizaci. Po odchodu Toyen a Jindřicha Heislera do exilu a po smrti Karla Teigeho se stal vůdčí osobou, organizátorem i reformátorem surrealistického hnutí v tehdejším Československu. Patřil k prvním signatářům Charty 77, s hlavním proudem českého disentu však nesplynul.
