LFŠ: Bez porna ani ránu

Počasí se v Uherském Hradišti mění jak nálady puberťáka a po pátečním "předprcu", jak první den označil scenárista Marek Epstein, se v sobotu 23. července odehrálo slavnostní zahájení za účasti Emira Kusturici a jeho pedagoga, stoletého Otakara Vávry, jimž byly předány ceny AČFK. Koncertovali Priessnitz a bohužel nedorazil živý Billy Wilder; jeho filmy ale naštěstí ano. Porno už se taky promítá.

K nejoblíbenějším sekcím každé LFŠ patřívají půlnoční delikatesy, jakýsi pandán k Festivalům otrlého diváka nebo byvší sekci Febiofestu "divné videofilmy". Letos jsou půlnoční projekce v kině Hvězda věnovány filmům pinku, subžánru japonského soft porna, které osobně uvádí německý odborník Olaf Möller. Jak se píše ve festivalovém katalogu, "pinku filmy byly prostorem svobodné tvorby, protože byly omezovány pouze skutečností, že zhruba jednou za deset minut musí proběhnout soulož - a mezitím se smí dít cokoli; homosexuální druh pinku pak už nebyl omezován vůbec ničím, protože v pornokinech orientovaných na gay klientelu se na plátno nikdo nedíval". První sobotní pinku přilákalo obří fronty až za roh.

K jednomu z největších potěšení na uherskohradišťské filmové škole patří lektorské úvody, zvláště ty, jež nedrží bezejmenní studenti, ale oblíbení filmoví experti - setkání s nimi je pak samozřejmě také čekání na to, které ze svých libůstek, kterých má každý z nich požehnaně, předřečník využije. Lektorský úvod k filmu je žánr, který může a umí být pěkně otravný, ale je čiré potěšení, když se ho chopí někdo, kdo to pojme osobitě. Polské filmy uvádí Pavla Bergmannová, Kaurismäkiho filmy legendární Vladimír Hendrich, který bude mít v neděli k tématu i vlastní kinolektorát (taky vám to přijde mnohem lepší slovo než "přednáška"?); no a sekci z nejmilejších, filmy Billyho Wildera, představují se šarmem sobě vlastním historik Věroslav Hába a někdejší šéfredaktorka Cinemy Iva Hejlíčková.

Právě Wilderovi jsem zasvětil většinu svých aktuálních filmových zážitků. Vynikající studie jednoho alkoholického víkendu Ztracený weekend (dovolíme si použít dobový oficiální překlad, který se skvěl i na promítané archivní kopii) s Rayem Millandem je kus, který nikdy, až na zbytečně nadějný konec, nikdy nezklame. I tentokrát nahnal Ztracený weekend všechny účastníky promítání do okolních barů. To Zahraniční aféra, v celku průměrná romantická komedie z poválečného Berlína, potěší kromě Marlene Dietrichové především zachycením atmosféry rozbombardovaného města včetně autentických dobových dokumentárních záběrů. Mezi své oblíbené filmy ovšem nově zařadím další berlínský Wilderův opus: fascinující rychlokomedii Raz dva tři. Kromě berlínské atmosféry (tentokrát počátek šedesátých let, město rozdělované právě stavěnou berlínskou zdí) nadchla vyřídilkou Jamese Cagneyho a Arlene Francisové, půvaby Lilo Pulverové, vynikající prací s hudbou a především gradujícím tempem, které se v poslední třetině dostává do neuvěřitelných obrátek.