Jako potvrzení kvality audiovizuální tvorby hodnotí letošní výsledky výročních cen Trilobit dokumentarista, režisér, kameraman a producent Martin Vadas, předseda Českého filmového a televizního svazu FITES, který ceny uděluje. Mluví také o přípravách 30. ročníku, suplování filmové kritiky, nezbytnosti anticeny Zlatý citrón a o tom, proč už jedna z cen FITESu nesmí nést jméno Václava Havla.
Jak jste spokojen s letošními výsledky cen Trilobit?
Trilobit 2017 přinesl dobrou zvěst: kvalitní audiovizuální tvorba v České republice existuje a to, co je v kinematografii nekvalitní, stále ještě může být pojmenováno a FITES za to nikdo nezakazuje, i když podpora jeho činností zejména ze strany Státního fondu kinematografie, ale i OMA ministerstva kultury jsou neskutečně skromné vedle srovnatelných aktivit jiných spolků a jednotlivců. Potěšilo mě ocenění i film ZOO, režisérky Terezy Kovářové ze zlínské školy, úžasné podobenství natočené mladou režisérkou. Mám radost z ocenění reportáže Účastníci zájezdu, Lukáše Landy a kameramana Jiřího Krejčíka, kteří získali Cenu Ferdinanda Vaňka za přínos rozvoji občanské společnosti.
Mám radost z hlavní ceny Trilobit 2017 pro seriál HBO Pustina, porota ocenila režiséry Ivana Zachariáše, Alici Nellis a scenáristu Štěpána Hulíka. Já tam vidím i úspěšný návrat Ivana Zachariáše k práci v České republice, což se takto podařilo jen několika málo lidem pobývajícím delší čas mimo ČR. Mám radost i z dalších cen, ale nejvíce z Ceny Vladislava Vančury za dlouhodobé nebo celoživotní dílo pro stále aktivního kameramana Jaromíra Šofra; přítomnost Jiřího Menzela i vyznání držitele ceny o tom, jak je pro něj toto ocenění celoživotní tvorby významné, bylo jedním z vrcholů večera. 
A byl bych samozřejmě rád, kdyby česká audiovize jen kvetla, a porota už nikdy nemusela udílet Zcela zvláštní cenu poroty - Zlatý citrón. Přesto rozumím důvodům, které porotu vedly k tomu, že ministr kultury Daniel Herman je dnes prvním dvojnásobným držitelem Zlatého citrónu. Prvního dostal již před časem spolu s dvěma stovkami poslanců za neochotu sněmovny změnit protizákonnou a ostudnou praxi vedoucí k volbě nevyrovnaných mediálních rad, současný verdikt poroty míří na "zásluhy" ministerstva kultury na žalostném stavu digitalizace archivních filmů.
Cena Ferdinanda Vaňka se dříve jmenovala Cena Václava Havla. Proč došlo k přejmenování?
Loni přišel zákaz od Nadace Vize97, která je držitelem práv ke jménu Václava Havla, že již nesmíme používat jeho jméno v názvu naší ceny. Bylo nám to líto, a proto v úctě k památce kolegy režiséra, dramatika, spisovatele a bývalého presidenta Václava Havla Výkonný výbor FITES pro ocenění zvolil nové pojmenování. Vychází ze jména muže z inzerátu v Rudém právu, kterým přátelé gratulovali Václavu Havlovi skrytému pod jménem jedné z jeho dramatických postav v říjnu roku 1989, kdy ještě byl komunistickým režimem zakázaným a pronásledovaným autorem. Věříme, že podstata ceny i jistá vnitřní kontinuita zůstanou zachovány. Změna v názvu u Ceny Ferdinanda Vaňka mě moc netěší, je to vynucené "cimrmanovské" řešení, ale nejlepší z možných. Netuším, zda se Nadace VIZE 97 jednou chytí za nos a jméno Václava Havla pro FITES opět uvolní. Je mi líto, že jeho jméno takto poškozují jeho nejbližší.
Jak byste hodnotil rok 2016 v české kinematografii?
Neznám celou roční produkci české kinematografie, proto ji nemohu ani hodnotit. Jsem ale rád, že porota Trilobitů si mohla vybrat díla, která ocenila. Možná by těch dobrých filmů mohlo být i víc a možná jich i více je, ale podle úrody jednoho roku se nedá dívat na celek kinematografie. Ze zorného pohledu FITESu nás zajímá celá audiovize, nejen filmy.
Jak probíhala práce na scénáři letošního večera a výběr moderátorů?
Po loňské úspěšné premiéře posunutého televizního přenosu Trilobitů na ČT art, kterou moderoval bývalý předseda FITES Jan Kraus a předávání cen doprovázel hudebně taneční soubor Jelení loje, se mi podařilo přesvědčit všechny strany, že budeme-li pokračovat, neměli bychom ustrnout na místě a každý další ceremoniál by měl být jiný. Jsem rád, že přípravy scénáře se nakonec ujali kolegové Jaroslav Černý a Vlastimil Venclík. Oni přišli s nápadem udělat jubilejní 30. ročník Trilobit 2017 v historizujícím hávu s Joachimem Barrandem a jeho asistentem Janem Nerudou, získali ke spolupráci výborné herce a zároveň i pohotové moderátory Martina Myšičku a Hynka Čermáka, jimž sekundoval mladičký herecký kolega Matěj Převrátil. Pro hudební spolupráci úspěšně oslovili jazzové těleso Prague Super Quartet Josefa Vejvody ve hvězdném obsazení s Jiřím Stivínem (původní profesí kameramanem), Emilem Viklickým a Františkem Uhlířem. Hlavním kameramanem televizního přenosu byl zkušený Antonín Weiser, který se v týmu osvědčil již loni a stejně tak i režisér pódia i televizního přenosu Rudolf Kudrnáček, který opět vložil do přípravy a realizace mnoho inovativních a kreativních postupů. Moc děkuji jim i všem dalším zúčastněným.
Jaká je podle vás pozice cen Trilobit mezi jinými tuzemskými výročními cenami?
Pozice cen Trilobit vyrůstá z jejich tradice a dobré pověsti. Mnoho tvůrců touží právě po této ceně, protože ji uděluje ambiciózní porota, často složená z významných tvůrců, kritiků, publicistů a v posledních letech jejím členem bývá i některý z tvůrců mladší generace, jehož práce již dosáhla respektu u profesních kolegů. Porotci musejí svést argumentační bitvu s dalšími členy poroty o prosazení svého závěru a obhájení kritického názoru. Právě tato velmi otevřená rozprava je největší devizou cen Trilobit a ještě nabývá na důležitosti, protože se zdá, že již neexistuje filmová (a natož televizní) kritika, o filmech a televizních pořadech se málo diskutuje, šíří se jen mraky PR sdělení. I novináři, publicisté a redaktoři jsou zapojeni do honby za sledovaností audiovizuálních produktů a počty prodaných vstupenek. Statut cen Trilobit nepočítá s tzv. kategoriemi jako jiné soutěže, porotám FITESu jde o hodnoty umělecké, kulturní, humanistické a občanské. Zvládnutí řemesla se předpokládá s jistou samozřejmostí, ale je jen částí hodnoty audiovizuálního díla.
Sám se velmi angažujete v dokumentaci totalitní minulosti Československa. Jak vnímáte roli cen Trilobit v udržování povědomí o kvalitní umělecké tvorbě a v úsilí o svobodné vyjádření?
Dokumentární filmy a série s historickou tématikou, kterými se delší dobu zabývám, nechápu jako prostou "dokumentaci totalitní minulosti". Na jednotlivých tématech pracuji mnoho roků a byl bych rád, kdyby promlouvaly k srdci i k mysli diváků, jejich sdělení bylo nadčasové a byly tak vnímány i programovými pracovníky České televize, protože právě pro ČT jsem z větší části tyto projekty tvořil. Ve vysílání je najednou zhlédne poměrně hodně lidí, ale pak jsou ukrývány v útrobách ČT a jen výjimečně, např. po několika desetiletích, bývají ve vysílání reprízovány. Z paměti diváků tak jejich poselství mizí. Např. světově unikátní rekonstrukce pro československou historii zásadního politického procesu "Horáková a spol." v desetidílné dokumentární sérii Proces H, za kterou jsem kdysi též obdržel Trilobita, byla vysílána naposledy v roce 2010, od 1. 1. 2016 už není dostupná ani na iVysílání ČT. Dřívější můj dokument Diagnóza 90 aneb malé české a slovenské rituály, který vzbudil v roce 1991 mimořádně bouřlivou telefonickou i dopisovou reakci, od svého vzniku nikdy nebyl reprízován. Nejde jen o dokumenty, v druhé polovině devadesátých let jsme s Josefem Hrubým, Janem Krausem a Jiřím Ornestem natočili 25 dílů hraného satiricko-zábavného pořadu Dvaadvacítka, který už déle než patnáct let leží ladem v análech ČT, snad aby inteligentní humor, který baví příznivce na YouTube, nemohl být ve vysílání srovnáván se současnou tvorbou, které se humor většinou obloukem vyhýbá.
Třicátý ročník cen Trilobit vybízí k ohlížení. Jak se díváte na historii těchto cen a jak vnímáte jejich tradici?
Audiovizuální ceny Trilobit Českého filmového a televizního svazu FITES jsou druhými nejstaršími v České republice po cenách MFF Karlovy Vary. Přitom jde o nepoměrně delší tradici, než mají České lvy a další ankety. První Trilobit byl udělen v roce 1966 brzy po založení organizace filmových tvůrců, která se tehdy jmenovala trochu jinak. Udělování cen vždy souviselo s hodnotovou orientací FITESu, který v druhé polovině šedesátých let stál na čele progresivních změn ve společnosti a usiloval o vytváření prostoru pro svobodnou tvorbu. Obhajoba progresivní filmové a televizní tvorby vedly ke sporům se členy aparátu ÚV KSČ, předvolávání předsednictva FITES na ideologické oddělení ÚV KSČ se jako červená nit táhlo celou činností svazu.
Jak FITES postihla normalizace?
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v čele se Sovětskou armádou se normalizační komunisté snažili FITES zlikvidovat. Už tehdejší vedení FITESu razilo zásadu, že "svoboda tvorby a projevu není výsadou umělců a novinářů, ale nezadatelným právem občanské společnosti." V listopadu 1969 uděloval FITES Trilobity za rok 1968. Mezi oceněnými byla rovněž nezvykle otevřená televizní publicistika Vlastimila Vávry, čtyřdílný cyklus Na pomoc generální prokuratuře, v němž autor pátral po příčinách úmrtí Jana Masaryka v roce 1948 a zpochybnil oficiální verzi o údajné sebevraždě. Udělení tohoto Trilobita bylo komunistickými orgány považováno za další provokaci. V lednu 1970 byla činnost FITESu zakázána a skončily i ceny.
Jak ceny na svou tradici navázaly po roce 1989?
V roce 1990 byla po dvaceti letech obnovena činnost FITESu jako Unie českého filmového svazu a Českého televizního svazu byla obnovena už v roce 1990 jako ochranná organizace "proti veškerým formám reglementace audiovizuální tvorby, k reflektování etické problematiky v nové realitě a k účasti při obnově mravního vědomí společnosti". Ceny Trilobit pak byly znovuustaveny v roce 1991. Obnovený FITES mohl celkem plynule navázat na tradici ze šedesátých let a nemusel se za nic stydět, byli u toho i mnozí stateční otcové zakladatelé mezi jinými i režiséři Ladislav Helge a Jiří Krejčík. Poroty Trilobitů na novém začátku stihly ocenit tvůrce a jejich díla, která na svá uveřejnění čekala dlouhá léta v komunistických trezorech. Postupně poroty pátraly v rozmanité tvorbě, se kterou se jakoby roztrhl pytel, hledaly znovu silné výpovědi o společnosti s uměleckou přesvědčivostí, aby takovým filmům udělovaly ceny. Po všech těch peripetiích je za cenami Trilobit zřetelná tradice trvání na hodnotách, která zavazuje, abychom z cesty nastoupené FITESem před mnoha desetiletími nesešli.
Jak vidíte budoucnost cen Trilobit?
Jejich role v udržování povědomí o kvalitní umělecké tvorbě a v úsilí o svobodnou tvorbu stejně jako další aktivity FITESu se zdají být občas donkichotské, ale jsou nutné. Organizací s takovou vůlí, kreditem a dohledatelnou historií tu moc není. Jen je třeba, aby se mladší tvůrci probudili i k práci pro celek a převzali vesla.
