Filmová recenze
Neon Demon: oslnění krásou
20.09.2016 19:15 Recenze
"Krása není všechno. Krása je to jediné." Přesně to stojí v podtitulu nového filmu dánského režiséra Nicolase Windinga Refna Neon Demon, který ve čtvrtek startuje v českých kinech. Festivalové publikum s ním má již zkušenost ze světové premiéry v Cannes či té české v Karlových Varech, běžný divák jej spatří poprvé. Asi to nebude úplně jednoduché, protože film se odvíjí přesně v duchu svého motta a takovou záplavu obrazů bude těžší vstřebat. Přesto stojí za to zkusit to.
V žánrovém zařazení snímku Neon Demon můžeme číst thriller/horor/mysteriózní. Všech těchto kategorií film také dosahuje, ale jen svým specifickým způsobem, jak je asi jasné každému, kdo zná jméno režiséra Refna. Autor trilogie Dealer nebo posledního artového pokusu o kriminálku Jen Bůh odpouští totiž nenatáčí klasické filmy, jeho publikum musí být přístupnější a otevřenější. Mnohovýznamové scény se však takovému divákovi bohatě odmění.
Zkáza krásou
Když se v cynickém světě módního průmyslu zjeví mladičká Jesse (Elle Fanningová), na fashion scéně to způsobí poprask. Není to jen krása, kterou dokáže uhranout, ale prazvláštní "cosi", co ji odlišuje od ostatních stovek dívek, jež přijíždějí do Kalifornie a touží prorazit ve světě modelingu. Vedle ní jsou už trošku vyžilé vysloužilé modelky Gigi a Sarah (Bella Heathcote a Abbey Lee) pomalu na odpis. Po úspěchu v přepychové, ale nelítostné džungli však touží všechny. Tajemný pulzující svět Jesse pohlcuje natolik, že si přestává uvědomovat nejenom marnivé a pozlátkové kulisy ve skutečnosti vyprázdněného světa a stejně prázdných lidí, ale nevnímá ani nebezpečí, které jí hrozí. Kdesi totiž dřímá pradávné zlo, které nevinnost vyhledává...
Jednoduchý film to určitě není, ale od prvních Jessiných šílených vizí až po finále nelze z plátna spustit oči. Vizuálně je totiž Neon Demon věrný tomu, na co se v názvu snaží nalákat - na neony, barvy, lesk a krásu. Atraktivní módní prostředí si o zasazení do světa hororu dlouho říkalo, přesto k tomu nedošlo klasickým způsobem (což by mohlo být ještě lepší). V něčem snímek možná připomene Podivnou barvu slz tvého těla, belgicko-francouzský mysteriózní thriller z roku 2013, odlehčenější scény pak zase úplně jiné žánry. Refnova hra s divákem je docela rafinovaná.
Módní klip
A když skvělý vizuál doplní dobrá kamera a vynikající soundtrack, jehož autorem je režisérův dvorní skladatel Cliff Martinez, začíná se blýskat na hodně zajímavý film. Asi jde namítnout, že tak trošku uvízl mezi dvěma póly - pro kované (pseudo)intelektuály Neon Demon asi nebude artový dostatečně, pro hororové fanoušky čekající temný thriller zase nedostatečně strašidelný. Jenže v tomto případě se nejedná o uvíznutí, ale o další z Refnových tvůrčích záměrů, podpořených bizarními scénami nekrofilie nebo násilí, ale pořád poměrně v učesané míře. Má-li někdo obavu, že jde o "samoúčelnou úchylárnu", jak se o tomto filmu lze také dočíst, může mít pravdu - s tím, že to bude myšleno jako poklona.
Právě vytváření atmosféry je režisérovou silnou zbraní. Jeho Los Angeles je pěkně hnusné místo, chladné, kruté, povrchní a bez zájmu, což lze říct o všech jeho obyvatelích a vůbec skoro všech figurkách, na které v módním průmyslu je možné natrefit. Muži bývají arogantní slizouni a ženy vypočítavé a chladné mrchy. Blesky fotoaparátů a do noci osaměle zářící neony pak už jenom dotvářejí přízračný svět, o kterém je zábavné číst v lifestylových bulvárních časopisech, ale žít v něm, to už se chce málokomu.
Nicolas Winding Refn je nejvíc uznávaný za artovou gangsterku Drive (2011) s Ryanem Goslingem v hlavní roli. Sice se jedná o přeceňovaný film, který nedosahuje kvalit, jaké se mu přisuzují, přesto i po Neon Demon zůstane režisérovým nejlepším. Ten svému nejnovějšímu filmu vtiskl svou osobitou poetiku, jíž možná schází právě "drajv" i vzhledem k neúměrně dlouhé stopáži (bezmála kompletní dvě hodiny), ale vizuálně se jedná o málo vídaný zážitek.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.