Už tento týden nás čeká festival současného severského filmu Scandi a po něm se nejnovější kousky nordické kinematografie vydají na pouť českými kiny. Jedním z nich je i loňské dobrodružné akční drama Poslední král, které čerpá z jedné z nejzajímavějších kapitol norské historie. Drama o záchraně královského následníka, jehož pozdější vláda vyvede zemi zmítanou občanskými válkami do mírového období, za vidění určitě stojí.
Co se tehdy vlastně stalo? Jedná se o historii tak dávnou, že ji do jisté míry už zastřely legendy, nakonec jde o příběh z roku 1206. Jisté je to, že tehdy dvouletému dítku v peřince, které nemělo ani tušení o tom, že se jednou stane norským vládcem, smrt otce-krále dost zavařila. O život mu začalo usilovat hodně bojovně naladěných rváčů ve službách uzurpátora trůnu. Život mu zachránila hrstka odvážlivců, která výpravu zasněženými pláněmi absolvovala na lyžích. Na jejich počest se v Norsku dodnes pořádají největší závody na lyžích na světě s názvem Birkebeinerrennet - česky Běh birkenbeinerů.
Zabijte krále
Birkenbeinerové. Tak si říká skupina odvážných a hrdých bojovníků, kteří v neklidné době hájí práva norského krále a národní identity. Proti nim stojí bagleři - neméně zdatní bojovníci, jen v nepřátelských službách, co zastupují papežskou moc a také zájmy Dánska. Ve chvíli násilné smrti dosavadního krále Haakona III. je proto jazýček vah dějin na rozcestí. Pokud by zvítězila strana baglerů, z Norska se stane bezvýznamná dánská provincie a národní identita hrdých Seveřanů zapláče. Jenže ještě je tu Haakonův nemanželský syn, Haakon Hakonson, pozdější král Haakon IV., jemuž jsou dva roky a jeho ochránci ho skrývají v opevněných vesnicích na území ovládaném birkenbeinery. Karty jsou proto rozdány jasně - cílem baglerů je nepříjemného následníka trůnu odstranit, početně slabší birkenbeineři ho zase musí ochránit stůj co stůj.
Hlavní tíha tohoto úkolu leží na dvou statečných birkenbeinerech Torsteijnovi (Kristofer Hivju) a Skjervaldovi (Jakob Oftebro), který v tom má i osobní zájem - bagleři při pátrání po malém následníkovi zavraždili jeho manželku i malého synka, a tak Skjervalda žene vedle snahy zachránit dětský život i stará dobrá touha po pomstě. A jako v každé správně sáze tu máme padoucha, mladého uzurpátora Gisleho (Pål Sverre Hagen), který se chce oženit s královninou dcerou Kristin (Thea Sofie Loch Naess), aby tak legitimizoval svůj nárok na trůn, a dalšího skvostného záporáka, bezcharakterního baglerského zabijáka Orma (Nikolaj Lie Kass). A velkolepá cesta po zasněžených hřebenech může začít...
Lyže versus koně
Poslední král měla být velkolepá severská freska, zobrazující kapitolu národních dějin, o níž v zahraničí třeba ostatní nemají tušení, a tomu bylo podřízeno vše. Zmizelo tak například obvyklá severská psychologická propracovanost postav, snímek stylem i provedením více než cokoli jiného připomíná Hollywood. Ve snaze přilákat zahraniční diváky tvůrci vsadili i na tváře známé ze Hry o trůny (kde Kristofer Hivju představuje Tormunda) nebo jiného seriálu Vikingové (Thorbjørn Harr tam vystupuje jako Jarl Borg) a na evropské poměry velkorysý rozpočet ve výši 45 milionů norských korun. Pro představu, kolik to dělá v korunách českých, násobte třemi.
Jenže kvůli tomu se z filmu tak trošku vytratila osobitost. Jasně, na snímek se krásně kouká, stíhací závody mezi kladnými hrdiny na lyžích a padouchy na koních berou dech, panensky neporušená norská příroda je nádherná a zima z každého záběru doslova čiší, takže v současném počasí neškodí jít se podívat do kina, že jinde jsou na tom ještě hůř než my tady. S ohledem na diváky taky tvůrci šetřili s drsnými záběry a krví, a tak se zvlášť v závěru Poslední král přesouvá z pozice fantasy legendy, jíž se podobá nejvíc, do pohádkového ražení. Bitky jsou sice řádně nesmlouvavé, ale na plátně vlastně dost krotké. A trochu jim chybí slušný choreograf, co by je trošku zpřehlednil.
Směs žánrů
Co Poslední král tedy vlastně je? Nejvíc mu ubližuje scénář, který se nemůže rozhodnout, jaký žánr vlastně zastupuje. Navzdory tématu a provedení jde v podstatě o komorní drama několika málo postav v pohádkovém hávu s přesahy k dobrodružným, akčním nebo fantasy filmům. Pokud by tvůrci v čele se zkušeným režisérem Nilsem Gaupem (i u nás jsme mohli vidět jeho Cestu za Vánoční hvězdou, drsné historické drama Vzpoura v Kautokeinu nebo jeho debut z 80. let Stopař) zapracovali právě na tomhle, mohlo vzniknout velkolepé dílo. Jenže nevzniklo.
A to je škoda, protože všechno ostatní hraje na výbornou. Seveřané prostě jako vikingové vypadají, mají to v sobě, rozsáhlé bílé pláně podmalovává krásně zádumčivá hudba Gauteho Storaase a není nouze ani o přesvědčivé emoce. Proto se na scénář klidně vykašlete a vyrazte se na to podívat. Ze současných norských snímků patří k těm jednoznačně lepším.
