Máte doma psa? A pokud ano, víte, co si myslí? Spousta z nás se domnívá, že mazlíček nám klidně může číst myšlenky, protože je na nás napojený a emoční pouto pejska s jeho páníčkem je velké, mnohem větší, než se zdá, a přesahuje dokonce i životy. Taková je výchozí situace nové rodinné komedie Psí poslání, která tento týden vstupuje do českých kin.
Hodně negativní publicitě se snímku dostalo, když se na internetu objevilo video s údajně špatným zacházením s jedním psím hercem. Média okamžitě volala po prošetření, herci i režisér se distancovali, že o ničem nevěděli, militantní organizace jako PETA volaly po bojkotu filmu. Společnost Universal proto dokonce zrušila plánovanou slavnostní premiéru. Nakonec se ukázalo, že šlo o bouři ve sklenici vody a za všechno mohly účelově sestříhané záběry s úmyslem tvůrce poškodit, nikoli pomoci zvířatům. Byl by to taky pořádný paradox. Nepamatuju snímek, e kterého by láska k němým tvářím čišela tolik jako z Psího poslání.
Pět inkarnací
Bailey je obyčejný malý pejsek, který se po krátké a nepovedené první inkarnaci dostane do rodiny k chlapci Ethanovi. Štěně i kluk si padnou do oka, stanou se z nich nejlepší kamarádi a Ethan bere Baileyho všude s sebou. Psík se mu za to odvděčí třeba tím, že zařídí seznámení s Hannah, které zase padne do oka Ethan a začnou spolu chodit. Všechno vypadá růžově - jenže idyla se nekoná. Ethanův otec je agresivní alkoholik, po úrazu se zhroutí Ethanova fotbalová kariéra i vztah s Hannah... a roky letí. Až příliš na jednoho psa, stále staršího a unavenějšího.
Jenže život smrtí nekončí - a další dobrodružství Baileyho čekají v tělech psů jiných ras. Na rozdíl od člověka totiž pes může být ve výhodě a mít víc životů na to, aby zjistil smysl života. Je to asi fér, když ten psí má o mnoho méně let. A protože život nemusí být jen peříčko, taky se může skončit u boudy na řetězu nebo v drezúře policejní jednotky. U toho ale Baileyho stále pronásleduje otázka, proč je vlastně na světě. Aby si hrál s páníčkem? Poslouchal rozkazy? A není to trochu málo? Všechno postupně směřuje k tomu, aby to skončilo tam, kde před lety začalo...
V hlavní roli pes
Během pěti minipříběhů se vystřídá pořádná várka herců, ale téměř všichni hrají podružnou úlohu, v hlavní roli je zde Bailey. Pes. Nebo vlastně psi, jednou je to labrador, jednou třeba vlčák, podstatné je, že všichni jsou dokonale secvičení a hrají neuvěřitelně přesvědčivě. V originále Baileyho vnitřní monolog namluvil Josh Gad, v češtině - protože snímek jde do kin v dabingu - ho nahradil Matěj Hádek (a sluší se říct, že dobře). Lidští herci za nimi krapet zaostávají, taky mezi nimi nenajdeme známější jméno vyjma Dennise Quaida - a ten má roky největší slávy dávno za sebou.
Jednou z mála chyb, které se Psímu poslání mohou vytknout, je jeho délka. Švédský režisér v hollywoodských službách Lasse Hallström (který svou lásku ke psům ukázal například v ceněném Hačikó - příběh psa, stojí ale i za Pravidly moštárny nebo Čokoládou) snímek roztáhl na sto minut, což bylo přece jenom příliš; zvlášť nejdůležitější příběh Baileyho a Ethana se trošičku vlekl, protože byl v zásadě několikanásobnou variací týchž motivů. Jinak si ale Hallström na režijní stoličce počínal dobře, humorné vložky udržel na uzdě, stejně jako dojímavé scény. Ne tedy, že byste se nedojímali, to ani náhodou, ale snímek nesklouzává k patosu, na tento typ filmu si počíná poměrně střízlivě.
Milá pohádka
Hodně hezké na Psím poslání jsou hrátky s časem. Je třeba si uvědomit, že děj se uskuteční v rámci několika psích životů, které i když jsou kratší než lidské, pořád pár let zaberou. Z několika narážek snadno pochopíme, že začínáme roku 1962, čemuž je přizpůsobena dobová móda i rekvizity. Ethanův otec taky dělá podomního prodejce, kteří samozřejmě existují dodnes, ale tehdy šlo o mnohem častější povolání. Osmdesátým letům zase dominuje strašlivá dobová hudba a nenásilně, bez nějakého tlačení, jen v náznacích je příběh časově posouván dál.
Ano, Psí poslání je vlastně jen hezkou pohádkou, víc by se za ním hledat nemělo. Je ale pohádkou veskrze pěknou, naplněnou optimismem, natočenou pro celou rodinu a není třeba se bát, že by děti měly trauma z několikanásobné psí smrti, protože je natočena citlivě, vkusně a opatrně. Byla by hloupost po takovém filmu chtít víc. A jako takový je naprosto vyhovující.
