Stále na vlně. Rumuni vtrhli do Cannes se silou příboje

Po prvních dnech působí letošní Cannes výrazně ospaleji než předchozí ročníky. Hotely na bulváru Croisette zírají naprázdno do moře. Jejich fasády se nebortí pod náložemi obřích poutačů na budoucí hollywoodské trháky jako v letech před krizí. I volných pokojů je pořád dost, navíc v nich můžete najít i své loňské katalogy.

Zpomalený čas konzervují neobvykle studené noci, podzim jako kdyby čekal za rohem. Podobnou melancholii lze nalézt i ve filmech nové rumunské vlny, která do Cannes opět dorazila se silou příboje.

V soutěži letos sice není žádný rumunský film, ale ve vedlejší sekci Un Certain regard se promítají hned dva: Cristi Puiu přivezl tříhodinovou Auroru, Radu Muntean zase komorní drama Marti, dupa craciun (Úterý, po Vánocích). Munteanův film by mohl sloužit jako návod všem, kdo by chtěli Rumuny: realismus bez střihu a hudby, pětiminutové záběry, všechno je na hercích.

ČTĚTE TAKÉ: Oliver Stone se vrací na Wall Street

Úterý začíná pohledem na ňadro. A pak je tu blonďatá milenka a čtyřicátník Paul. Ten má ovšem taky manželku a dcerku. Snaží se bruslit mezi oběma vztahy, ale v předvánočním shonu  se manželka o existenci milenky stejně dozví a chce vztah rázně ukončit.

Příběh se skládá z obyčejných výjevů, které mistrně akcentuje nikoli změna tempa, ale nápaditý detail. Například v té milostné scéně se Paul dožaduje cigaret, milenka mu kouření vyčítá, on nechce přestat, ona odejde ze záběru a nakonec mu krabičku hodí, ale v ní jsou pastilky proti kouření. 

Muntean se v Cannes představil už před dvěma lety s charakterovou studií Boogie. Úterý je niternější, po všech stránkách vyspělejší, se skvěle vystavěným scénářem a bezchybnými herci.

Jediná past Úterý se skrývá tam, kde jiní vidí jeho největší přednost - ve formě. Ten film je prostě až zoufale pomalý, příběhu by jiskra překvapivosti rozhodně neuškodila. Přesto je Úterý nejlepším filmem, jaký Cannes ve svém úvodu nabídlo.

Foto: imdb.com