Česko-albánský snímek Smutek paní Šnajderové získal Zvláštní cenu poroty na filmovém festivalu Mostra de Valencia, který si klade za cíl podporovat zejména kinematografii z oblasti středomoří a podnítit kulturní spolupráci a dialog v této oblasti. Festival má celkem šest soutěžních sekcí: celovečerní film, televizní film, dokument, TV seriál, krátký film a videoklip.
Smutek paní Šnajderové (2007) je nostalgickou vzpomínkou albánského režiséra Pira Milkaniho na studentská léta intenzivně prožívaná v Československu. Ústřední motiv lásky mladého studenta a zralé ženy je vzpomínkou na milostné vzplanutí, které Milkani v Čechách zažil. „Ve skutečnosti se jmenovala jinak. Když jsme se loučili a já po třech týdnech odjížděl zpátky do Prahy, ona stála na železničním mostě se svým malým synkem a plakala,“ svěřil se režisér.
ČTĚTE TAKÉ: Film s Geislerovou dostal nominaci na Oscara, za Albánii
Hlavní roli ztvárnila Aňa Geislerová, sekundovali jí slovenský Kamil Kollarik či italská star Michelle Placido. Film se v českých kinech příliš dlouho neudržel, diváci o něj neměli moc velký zájem, kritici jej hodnitili vesměs negativně.
| Smutek paní Šnajderové (Pavel Mandys, Týden 22/08, str. 91) |
| Kdyby film podobným způsobem natočil český režisér, asi by se dočkal velkého výsměchu. Jelikož ovšem jde o staršího pána z Albánie, který prostřednictvím snímku vzpomíná na svá studia na FAMU v šedesátých letech, sluší se být vstřícnější. A napsat, že příběh je dojemný, krajina a herci hezcí a že z něj sympaticky dýchá nostalgie po časech, kdy ve vesnici bývaly jen dva telefony, silnice byly prázdné a příjezd tří studentů s kamerou mohl vyvolat velký zájem místních. A zamlčet, že až na přiměřeně utrápenou Geislerovou v titulní roli, uvěřitelně soudružského Töpfera a mladého Slováka Kollarika hrají herci nesnesitelně toporně, a to včetně italské hvězdy Michella Placida. Že dialogy jsou krkolomné a archaicky spisovné, občas navíc přemoudřelé (zvláště, když mluví mladý Albánec). Že příběh je řiďounký a diváky by nejvíc zajímalo právě to, co se stalo potom. Lze to překonat jistým druhem obdivu k cizinci, pro něhož tehdejší Československo bylo bezmála idylickou zemí - byť Milkani připomene uranové doly a hlavním padouchem je opíjející se socialistický policista. |
Film otce a syna Milkaniových byl zařazen do hlavní soutěže „Mostra oficial“, v níž se porotě nakonec nejvíce zalíbil izraelský film Sedm dní (2008), který také režírovali pokrevní příbuzní - herečka a režisérka Ronit Elkabetzová a její mladší bratr Shlomi Elkabetz, ve snímku si navíc zahrál i jejich bratr Yechiel Elkabetz. Film popisuje nelehkou situaci izraelské rodiny, která po smrti jednoho jejího člena musí v duchu židovské tradice zůstat sedm dní doma. Rodinná pospolitost brzy bere za své a konflikty na sebe nenechají dlouho čekat.
Kromě ocenění Zlatá palma si tvůrci Sedmi dnů odnesli i sympatickou částku čtyřicet tisíc euro. Albánští režiséři zůstali bez finanční odměny.
Foto: Cinemart
