Krátkometrážní tuzemský animovaný film Happy End se dostal až na shortlist pro nominace na Oscara. Snímek režiséra Jana Sasky srší charakteristicky českým černým humorem. O tom, zda se ten v oscarovém klání stane jeho mečem, nebo naopak Achillovu patou, se dozvíme 24. ledna, kdy se vyhlašují nominace.
Happy End vznikl na pražské FAMU na katedře animované tvorby, kterou vede režisérka Michaela Pavlátová. Ta poukazuje na to, že ožehavému humoru oscarová akademie nebývá zrovna nakloněná. Sama s tím má zkušenosti: její půvabná a kouzelně nevinná hříčka Tramvaj jela (stejně jako zatím Happy End) cestou z paralelní sekce canneského festivalu Quinzaine des réalisateurs na oscarový shortlist, kde její dráha skončila nejspíše kvůli explicitní erotické obraznosti. Tolik falických symbolů najednou bylo pro prudérní Ameriku zkrátka moc, umění neumění, originalita neoriginalita.
Happy End není laděný eroticky, nýbrž morbidně. Anekdota vtipně odvyprávěná pozpátku nešetří krví ani hrubozrnnou buranskou stylizací. Saska se nicméně nezříká ani chlípné lascivity - s podobně naladěnými kolegy vytváří v uskupení True Lovers nakažlivě necudná dílka jako je třeba Milfka, parodie na čokoládu známého jména.
Animované kategorie patří mezi ty, které na udílení Oscarů odrážejí krotkost a stereotypnost rozhodování americké Akademie filmového umění a věd nejmarkantněji. Zatímco v sekci pro krátkometrážní snímky se netolerují výstřelky proti "dobrým mravům", v celovečerní kategorii se snad každý rok dočká nominace výrazné, svojské dílo se silným uměleckým i myšlenkovým přesahem, jen aby prohrálo pod tíhou instantní digitální roztomilosti z produkce studií Disney či Pixar. S jistou hořkostí na to poukázal i Michaël Dudok de Wit, který v Praze nedávno uvedl svůj poetický animovaný snímek Červená želva. Tituly Píseň moře, Iluzionista, Persepolis a další by mohly vyprávět...
I pozice na shortlistu je nicméně skvělou zprávou, která k české kinematografii přitáhne pozornost. Pro tým podepsaný pod Happy Endem, kam vedle Sasky patří zejména nesmírně nadějná producentka Kamila Dohnalová, navíc představuje vzpruhu a klíč ke dveřím do velkého filmařského světa. 24. ledna se uvidí, jestli oscarové akademii trochu drsnějšího humoru z českých polí a hájů nezaskočí v krku. A kdyby se potom zadařilo i na udílení 26. února, byl by to pro "malý" film... obrovský happy end.
