Zápisník Šimona Šafránka z Cannes - čtvrtek

Přišel ráno, nenápadně a s o to větším důrazem uhodil: film Juliana Schnabela Le Scaphandre et le papillon (Skafandr a motýl). Mohl by se stát vítězem letošních Cannes? "It cannes", jak se tu říká, čili: může.

Jde o adaptaci stejnojmenné autobiografické knihy Jean-Dominique Baubyho, která způsobila v devadesátých letech na mezinárodní scéně malý poprask. Bauby byl mondénním editorem francouzského Elle, když se mu v roce 1995 naráz zatmělo před očima. Poté co se probudil, byl na klinice: ztratil řeč, jeho tělo ochrnulo, dokázal pohnout jenom jedním okem. Film vzdáleně připomíná Amenábarův Hlas moře, Mathieu Amalric v hlavní roli předvádí vynikající výkon – a to byl původně jenom "náhradníkem", protože Schnabel chtěl obsadit Johnnyho Deppa.

Horkým favoritem na zlato se v konkurenci slabších amerických a vysoce intelektuálních východoevropských filmů zdál být i nový počin Fatiha Akina s názvem Auf der anderen Seite (Na druhé straně). Jde o druhý díl zamýšlené trilogie Láska, Smrt a Ďábel, kterou Akin odstartoval výbušným Proti zdi, jež v roce 2004 vyhrálo berlínský festival.

V kontrastu s Proti zdi rozvíjí novinka dva paralelní příběhy, které se dotýkají jakoby mimochodem a zběžně: mladý turecký profesor němčiny Nejat (Baki Davrak) má otce Aliho (Tuncel Kurtiz), který začne žít s vyžilou tureckou prostitutkou Yeter (Nursel Koese) a později jí vlepí takovou facku, že se Yeter do rodného Turecka vrací v rakvi. Ali jde sedět a Nejet odjíždí do Turecka, aby se pokusil najít Yesteřinu ztracenou dceru Ayten (Nurgul Yesilcay).

Ta mezitím působí v odboji a musí z Turecka uprchnout. V Německu se Ayten zamiluje do blonďaté Lotte (Patrycia Ziolkowska), ale její matka Susanne (Hanna Schygulla) je zastánkyní tvrdého pořádku a nemá pro Ayten pochopení – ať si sežene azyl, když jí v Turecku perzekvují. Jenže ona azyl nedostane, protože Turecko přistupuje k Evropské unii, takže by mělo být civilizovanou zemí...

Soužití Němců a Turků vykresluje Akin ve snímku Na druhé straně výrazně dospěle, uklidnil se a mnohem otevřeněji se pokouší atakovat hořká politická a sociální témata. Na druhou stranu se mu v klidně vedeném filmu ztrácí vizuální i zvuková originalita Proti zdi, a tak je Na druhé straně jenom docela normálním, dobrým snímkem. Festival je v situaci, kdy může překvapit opravdu každý. Bude to animovaná Persepolis Marjane Satrapi o drzé Íránce? Bude to Alexander Sokurov, jehož Alexandra se odehrává v Čečně? Anebo svůj um potvrdí Lee Chang-dong se Secret Sunshine, který tu před sedmi lety prorazil s Mentolkami? Mým favoritem nadále zůstává Import Export Ulricha Seidla.

Foto: archiv