Lorenzo Vigas Castes je devětačtyřicetiletý venezuelský scenárista, který se mimo jiné podílel na přípravě scénářů pro filmy Babel, 21 gramů a Amorres Peros oscarového laureáta Alejandra Gonzáleze Iñárritua. Loni se dostal k režii svého prvního celovečerního filmu (a Iñárritu mu oplatil pomoc se scénářem), jenž se po úspěších na festivalech tento týden dostává i do našich kin. A z filmu Zdaleka je poznat, kdo byl Vigasovým velkým učitelem.
Snímek Iñárritua připomíná hned v několika rovinách, jednou z nich je i vykalkulovanost pro festivalové publikum. Vigas bezpochyby počítal s tím, že Zdaleka zaútočí na nejrůznější ocenění, a podařilo se: v San Sebastianu z toho byla nominace na nejlepší latinskoamerický film, v Benátkách hlavní cena Zlatý lev. Dalo se to očekávat, byť konkurenci měl velmi silnou. Ovšem silné sociální drama s queer tematikou z tohoto ohledu nemůže být střelou vedle.
Drama v ulicích Caracasu
Armando (Alfredo Castro) je padesátník, majitel dílny na zubní náhrady a asi ne úplně šťastný člověk, život je pro něj tak trochu mezi prsty mizející rutina. Jednoho dne si na ulici vyhlédne Eldera (Luis Silva), problémového, ale přitažlivého mladíka. Jejich první setkání je jen jednorázová homosexuální prostituce, ale postupně se z toho stává něco víc. Oba je čeká nevyrovnaný bouřlivý vztah, ve kterém se příliš nemluví, spíš se pere o svoje místo. Mladík svou nezkušenost dohání agresí, oba sebou vzájemně manipulují, ale také směřují k nevyhnutelnému konci.
Zdaleka je skvostně vystavěné drama, které v nedořečených úryvcích jasně naznačuje všechny strasti homosexuálního vztahu. Na jedné straně stojí předsudky společnosti a odpor rodiny, na druhé mladíkova odevzdanost - když někomu, kdo žije prakticky na ulici a vůbec nic nemá, nakoupíte nějaké pozlátko a dáte pocit domova, prostě pro vás udělá cokoli - a jeho vlastní tápání při hledání sebe sama a své sexuality. O vypjaté emoce není nouze a konec přichází s tak silnou emocionální náloží, až se divákům zatají dech.
Smrt v Benátkách
Snímek je natočen hodně úsporným stylem, moc se v něm nenamluví a některé scény se odehrávají mimo záběr kamery, takže divák se musí jen podle zvuků domýšlet, co se asi děje. Přesto nabízí velice silné záběry - především na všechny ty sociálně vyloučené z caracaského předměstí, na jejich všudypřítomnou chudobu a hmotnou i citovou bídu. Některé záběry evokují známé klasiky: ve chvíli, kdy Armando sleduje u moře ležícího Eldera, nelze si nevzpomenout na Smrt v Benátkách. Starší muž, mladý chlapec, prostředí rozkladu - Thomas Mann jako vyšitý.
Přestože formálně nelze filmu nic moc zásadního vytknout (a v osobě Alfreda Castra je dokonce třeba chválit, Armanda zahrál znamenitě), nelze se ubránit mírnému zklamání. Film totiž vypadá, jako kdyby vznikl přesně s tím záměrem uspět na festivalech, vykalkulovaně jen pro efekt, bez něčeho hlubšího, třebaže se tak snaží tvářit. Na filmové databázi ČSFD.cz se v jednom komentáři objevil přívlastek "hipsterský" - a tak Zdaleka opravdu trochu působí. S módními tématy, do detailu promyšlený, ale dělaný jen pro efekt, ne pro samu výpověď. Což je trošku škoda.
