Osudové bylo pro švédského herce Maxe von Sydowa, jehož život se v neděli uzavřel ve věku 90 let, setkání s režisérem Ingmarem Bergmanem. Scéna ze strhujícího podobenství Sedmá pečeť, v níž von Sydow jako rytíř Block hraje šachy se Smrtí, vešla do dějin kinematografie. Nepřehlédnutelný herec exceloval i v dalších Bergmanových snímcích Lesní jahody, Hodina vlků či Hanba. Natáčel v Hollywoodu a v řadě evropských zemí, objevil se i v bondovce Nikdy neříkej nikdy a v televizní fantasy sáze Hra o trůny. Aktivní byl téměř do konce života.
K nejznámějším "zámořským" titulům tohoto 191 centimetrů vysokého herce patří Hana a její sestry (režie Woody Allen), Vymítač ďábla (William Friedkin), Tři dny Kondora (Sydney Pollack) či Minority Report (Steven Spielberg). Von Sydow si dále zahrál ve snímcích Hamsun, Intacto, Skafandr a motýl nebo Pelle dobyvatel, za nějž v roce 1988 získal evropskou filmovou cenu, tehdy známou jako Felix a také první nominaci na Oscara.
Byl stále žádaný. V nedávných letech se objevil v úspěšném seriálu Hra o trůny nebo v historické sérii Tudorovci. Zahrál si ve filmech Star Wars: Síla se probouzí (2015), Robin Hood (2010) režiséra Ridleyho Scotta nebo v thrilleru Martina Scorseseho Prokletý ostrov (2010). Za výkon v dramatu o atentátech na USA z roku 2001 s názvem Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko (2011) si von Sydow vysloužil druhou nominaci na prestižní zlatou sošku. Jeho posledním snímkem se stalo historické drama Kursk z roku 2018.
Tichý a stydlivý jedináček
Sedmá pečeť (1957), alegorie o hledání Boha a smrti jako jediné jistoty života, je považována za jedno z nejlepších Bergmanových děl. Von Sydow s úsměvem přiznával, že vášeň pro šachovou hru nesdílel a nabídky fanoušků na partii musel odmítat. Během let v herecké "rodině" kolem Bergmana zdomácněl a objevil se i v dalších jeho filmech: Hodina vlků, Tvář, Lesní jahody nebo Pramen panny. "Velice mě ovlivnil profesně i osobně," řekl von Sydow o Bergmanovi.
Max von Sydow, celým jménem Max Carl Adolf von Sydow, se narodil 10. dubna 1929 ve švédském Lundu v dobře situované rodině. V dětství prý býval velmi tichý a stydlivý jedináček. Jako gymnazistu ho ale uhranulo představení Snu noci svatojanské a i přes protesty rodičů se přihlásil na herectví. "Divadlo mě zbavilo všech obvyklých traumat a komplexů dospívajících a navíc mi dalo fantastickou možnost něco neopakovatelného vytvářet," vzpomínal později.
Po studiích na Královské akademii dramatických umění ve Stockholmu začal von Sydow vystupovat v divadle. V roce 1955 si ho Bergman vyžádal na scénu v Malmö a jejich spolupráce se posléze přenesla i před kameru. V 60. letech odešel ze Švédska do Hollywoodu, ze kterého si ovšem také "odskakoval" na broadwayské divadelní scény. "Kdybych si mohl vybrat mezi divadlem a filmem, volil bych asi to prvé, i když obě profese mají své výhody a nevýhody," tvrdil.
Ovládal několik jazyků
Charismatický von Sydow plynně mluvil i hrál v několika jazycích, například německy, francouzsky, anglicky či italsky. V roce 1994 byl hostem karlovarského Mezinárodního filmového festivalu, na němž převzal ocenění za herecký výkon. O dva roky později předsedal porotě Mezinárodního filmového festivalu Praha. V Česku také pracoval - na přelomu let 1993 a 1994 zde natáčel scény z Pochodu Radeckého.
Von Sydow, který měl od roku 2002 francouzské občanství, byl podruhé ženatý. V roce 1997 si vzal za manželku francouzskou filmařku Catherine Breletovou, s níž měl dva syny - Yvana a Cedrika. Z prvního, více než čtyřicetiletého svazku s herečkou Kerstin Olinovou měl rovněž dva potomky - Claese a Henrika.
