Druhdy zářivá naděje mladého amerického filmu Sofia Coppolová se začíná opakovat. Její Odnikud někam je další studií člověka osamělého ve zlaté kleci, ale kouzlo těch předchozích je to tam.
Natočit film o prázdnotě, aby sám nebyl prázdný, natočit film o nudě, aby nenudil, je nesmírně těžké. Sofii Coppolové se to podařilo ne jednou, nýbrž dvakrát (nepočítáme-li její debut Smrt panen, kde bylo tohle téma postavené na roveň několika dalším): zazářila se skvělým filmem Ztraceno v překladu a k témuž vrcholu si vyšlápla komplikovanější cestou i se svou Marií Antoinettou.
Potřetí to nevyšlo. Odnikud někam přitom kombinuje ty chytlavější motivy ze zmíněných filmů: je tu mladý znuděný člověk tlukoucí špačky v hotelovém pokoji (tentokrát Chateau Marmont v Los Angeles), stejně jako ve Ztraceno v překladu, a když špačky netluče, armáda pomahačů mu organizuje program do posledního detailu jako oné nebohé královně.
Ale tentokrát to nefunguje. S hlavním hrdinou, úspěšným hollywoodským hercem Johnnym, nemáme proč sympatizovat, nemáme dokonce ani proč věřit, že je úspěšný. Kontrast mezi jeho omrzelostí životem a nakažlivou zvědavostí jeho dcery, kterou nečekaně dostane na nějaký čas na hlídání, v nás má vzbuzovat zvědavost diváckou, ale je umělý, vymyšlený shora. A celé to nehybné bezčasí je vyprávěné prostředky, které mají působit děsně umělecky a symbolicky, ale přitom autorce dělají medvědí službu a křičí, že královna je nahá. Začít film mnohaminutovým záběrem na to, jak hlavní hrdina jezdí autem v kruhu, mohlo zabrat před padesáti lety, ale dnes je ta metafora leda na pousmání.
Stejně jako v předchozích filmech Coppolové jsou nejlepší pasáže ty, kde režisérka a scenáristka čerpá z vlastních zkušeností hollywoodského dítěte (je dcerou slavného Francise Forda a "na placu" se prakticky narodila). Nosné okamžiky jsou například ty, v nichž si dělá legraci z pozlátka filmového průmyslu, jako když musí Johnny čelit absurdně pitomým otázkám novinářů na tiskové konferenci. Výborná je taky Elle Fanningová v roli dcery: tahle holka má budoucnost. Na Zlatého lva z loňských Benátek, kterého Odnikud někam vyhrálo, to ale rozhodně stačit nemělo.
