Fotografoval jsem - nebo se o to snažil - už jako pionýr. Chodil jsem do kroužku mladých fotografů, kde měli velký zvětšovák a sušičky. To jsem měl na té věci nejraději: seděl jsem v temné komoře, červená žárovka se odrážela od hladiny s vývojkou a ustalovačem a v jejím světle se na citlivé straně papíru vynořovaly tmavnoucí kontury příšer. Bylo to samozřejmě magické a vzrušující a kdo to už nezažil, přišel o hodně, i když si myslí, že ne, nebo to ani neví. Jenomže kvůli tomu se vývoj nezastaví.
Nejraději jsem jako dítě fotografoval zvěř, což není tak snadné, pokud není vycpaná, domácí nebo chycená v zoologické zahradě, kam se člověk dostal jen občas. Chcete-li třeba v lese vyfotit zvíře (nemluvím o broucích), skoro nikdy se vám to nepodaří, protože když je náhodou uvidíte, hned utečou. Žil jsem však na polovenkově, takže se tam pásly krávy, které jsem portrétoval. Pak jsem fotografoval také různé slavnostní příležitosti, rodinné i společenské, třeba pohřby.
Rád jsem si fotil i ženy, o čemž ovšem tady přece nebudu psát.
FOTOBLOG Jiřího Peňáse budete moci sledovat každý týden. První díl najdete na www.tyden.cz již zítra v 7.00. |
Jak člověk přece jen trochu stárne, fotografuju nejraději - všechno. Především, když to stojí, vejde se mi to do záběru a je to pěkné, zajímavé, tedy alespoň pro mě. Dlouho jsem fotil na film, přišlo mi to důstojnější a morálnější, protože se člověk přece jen musel trochu krotit, nebylo to hned hotové a hlavně to v podobě paírové fotografie existovalo, takže jsem je mohl seřazovat v krabicích, kterých mám mnoho. (Asi je vyhodím).
Až asi před rokem jsem si přece jen pořídil digitál - šéf našich fotografů Jan Zatorský, který na rozdíl ode mě věcem rozumí a především skutečně umí fotografovat, mi ho doporučil se slovy, že „pro to moje focení úplně stačí".
A propadl jsem tomu ještě víc, foťák sebou tahám skoro všude, jest to jistá forma mánie, můj pohyblivý deník, grafománie obrazem, často velmi špatně komponovaným.
Absolutně nemám v tomto oboru žádné ambice, všechno, co vyfotím je jen záznamem toho, co jsem viděl a kde jsem byl, což mně úplně stačí. A protože je to skutečně jen tak, tak také jen tak si tady zavádím svůj „fotoblog". (Je to také z toho důvodu, že se mi nechce pořád něco psát, ale blog mít špatné není). Jsem připraven na to, že to bude někomu (mnohým) připadat směšné, diletantské, exhibicionistické, naprosto nezajímavé. Smiřuji se s tím. Ať se na to tedy nedívá. Stejně tam nic neuvidí.
Ještě k výběru: budu vybírat jen fotografie z posledního uplynulého týdne, jen výjimečně tam dám nějaké starší. Všechny budou krátce okomentovány, ale někdy si budu trochu vymýšlet, takže není nutné všemu věřit. V některých týdnech se vůbec nic nestane, respektive já nikam nepůjdu, u ničeho nebudu, což mně ale nevadí. Vyfografuju to také. Lidé na těch fotografiích moc nebudou, jednak proto, že by jim to mohlo vadit, nebo také proto, že se hýbou a jsou pak rozmazaní.
Tak se na mě nezlobte.
