Ze zadních pozic udává rytmus jedné z nejpopulárnějších punkrockových kapel. Bubeník Lukáš Vincour z kapely Pipes and Pints však není člověkem, který by zůstával v ústraní. Kvůli jeho vizáži se za ním otočí nejedna dívka i pohoršený penzista. I proto se stal jednou z tváří projektu "Troufni si na jemnost", která má mimo jiné poukázat na různé předsudky ve společnosti.
Co vás na tomto projektu zaujalo a proč jste se do něj zapojil?
Na projektu mě zaujala možnost sebevyjádření. Ukázat, že punk není jen módní vlna, anebo parta opilců válejících se po nádražích. Dát prostě na vědomí, že to mohou být i lidé, kterým není osud této planety lhostejný.
Hodně lidí vnímá punk jako symbol revolty a vzdoru, bohémský životní styl se spoustou alkoholu, drog a sexu. Co se změnilo, že novodobí pankáči už vyznávají trochu jiné hodnoty?
Punk má několik podob. Klasickou, á la Petr Hošek a staří Plexis, a pak mnoho dalších. Klasický punk vznikl v roce 1977, je spojován s kapelami jako Sex Pistols a Clash, a s hesly typu "No future", "Riot" a "Bordel." Jeho protagonisti chtěli hlavně provokovat. Vedle toho máme například hardcore punk, který vznikl o něco později a propagoval zdravý životní styl, vegetariánství či nepití alkoholu. Podle mě jsou oba směry punk a nijak si neškodí. Naopak, mají spousty stejných cílů a myšlenek, snaží se navzájem podporovat a společně fungovat.
Jak je možné, že se tradiční punkový styl, který byl s hudbou silně propojen, tak radikálně změnil?
To je trochu záludná otázka. Já bych to přirovnal k situaci, kterou jsme viděli v Rusku na turné. Ta situace s pitím je tam hodně kritická, protože se tam pije vážně nezřízeně. Hodně lidí už tenhle stav štve, takže se rozhodli stát se abstinenty. Myslím si, že za přechodem k hardcore punku byly podobné důvody.
Takže si myslíte, že hardcore punk vznikl jako reakce na drsný životní styl tradičního punku, který umělce dost ničil, a ti potom nebyli schopni tvořit?
Ano. Punk je pro mě osobně o svobodě. Pokud jsem svobodný, tak nechci být ovlivňován žádnými návykovými látkami, ať už jde o alkohol nebo drogy. Začínal jsem na punku v té klasické podobě, kdy jsem v patnácti letech experimentoval s alkoholem. Potom jsem se ale v punkovém časopise Průser dozvěděl více o straight edge a měl jsem jasno. To jsou lidé, kteří nepijí a nekouří a já jsem se v tomhle směru našel. Do deseti let jsem jezdil na skautské tábory a straight edge jsou takoví skauti v punku. To se mi hrozně líbilo. Od té doby jsem začal punk vnímat jinak.
Nemáš pocit, že to punk trochu zjemnilo?
Asi ano. Punk už podle mě není tak drsná záležitost.
Moderní vlna už tedy není drsná? Ani hudebně?
To je složitější. Existuje široké spektrum punkových kapel a některé z nich už jsou spíše pop. A vlastně ani není tak důležité, jak jejich hudba zní. Třeba kapela Znouzecnost hraje v podstatě folk, přesto je pro mě daleko víc punk než lecjaká uřvaná parta. To samé mohu říci o zahraniční pop kapele Chumbawamba, která využívá své popularity na různé smysluplné aktivity. Na druhou stranu taky existují tvrdé hardcore kapely. Je tady několik stylů - punk, hardcore, crust, grind nebo ska, které se navzájem prolínají, a všechny spolu tvoří jeden celek. Tu největší změnu vidím především v přístupu ostatních lidí, kteří jsou mnohem otevřenější a už z pankáčů nemají takový strach. Což je samozřejmě dáno i tím, že lidí s čírama dost ubylo.
S čírama ano, ale i vy můžete svým vzhledem na někoho působit hodně extravagantně. Tetování u části lidí stále vyvolává negativní emoce nebo strach. Zažíváte někdy takové reakce třeba od lidí na ulici?
Já si toho nevšímám a nemám pocit, že by se něco takového dělo. Vím od svých kamarádů, že jsou pro ně takové situace docela běžné, ale mě přímo se nedotýkají. Moje ségra například zažila situaci, kdy se k ní lékaři po tom co viděli její tetování, chovali úplně jinak než zpočátku a kritizovali jí kvůli tomu. Někde tam ty předsudky jsou, ale já je nezažívám, nebo možná nevnímám. A je mi to jedno.
A co třeba zpěvák Mike z Pipes and Pints, který je celý potetovaný? Působí jako velký drsňák.
On tak působí, to je pravda, ale přitom je to hrozně hodný kluk. Ten by v životě nikomu neublížil. Přesto se na něj lidé dívají dost divně. Musím říct, že je vcelku zajímavé jít vedle něj na ulici a vnímat ty pohledy. Mike je ve skutečnosti velký romantik, ostatně stejně jako my všichni z kapely. Pankáči, co vypadají drsně, jsou podle mých zkušeností většinou hodní kluci.
Jak se s tou starou generací pankáčů navzájem vnímáte?
My se respektujeme a máme se rádi. Já jsem na staré generaci vyrostl, mám k nim velmi dobrý vztah. Plexis, E!E, SPS jsem poslouchal od patnácti let, takže je pro mě pocta tyto lidi potkávat. Jen jsem v hlavě punk vnímal jinak a ignoroval jsem drogy, party apod. Punk byl pro mě spjatý především s nějakou aktivitou, demonstracemi za něco smysluplného, ekologickým aktivismem. Vždycky mě lákalo něco vytvářet a dával jsem tomu přednost před chozením do hospod. Já věci radši dělám, než o nich mluvím. Pankáči, kteří mají nášivky za práva zvířat, a potom je vidíte v McDonaldu, jak se cpou, jsou mi cizí...
Životní styl starší generace pankáčů je v podstatě jen o čase stráveném v hospodě u piva nebo na koncertě. Jak trávíte vy?
Moje představa ideálního dne je zhruba následující. Vstát v sedm, jít si zaplavat nebo zaběhat a potom vyrazit do zkušebny. Samozřejmě taky musím vyřídit pracovní věci na počítači a většinou se celý den nezastavím. Večer pak strávit s přáteli či s rodinou, pokud tedy zrovna nemám koncert. Snažím se být hodně aktivní, ale stejně mám někdy pocit, že mi něco utíká. Nemohl bych žít bohémský život klasických pankáčů v hospodě u piva. Vydržel bych maximálně dva dny. Největší problém by asi nebylo to pití, ale nejspíš bych se cítil dost prázdný. Já potřebuji pořád něco vytvářet a vymýšlet. Punk není nic a všechno. Jeho definice v podstatě neexistuje.
Co všechno je pro vás po hudební stránce punk?
Hudební festival Mighty Sounds jsou v podstatě skvělá ukázka toho, jak může být punk rozmanitý. To dokazují všechny styly jako reggae, punk, pop-punk, hardcore, ska a mohl bych pokračovat donekonečna. Pro mě je punk hodně o názorech a celkově o životním stylu. Já si žiju svůj punk, a když mi někdo řekne, že to není punk, tak mi je to vlastně úplně jedno.
