V polovině května vydá patrně nejslavnější písničkář všech dob nové album. Přestože na něm bude výhradně převzatý repertoár, bude to pro miliony jeho fanoušků opět svátek. Na rozdíl od mnoha vrstevníků totiž Bob Dylan nežije jen minulostí.
Když se řekne Bob Dylan, vybaví si většina posluchačů šedesátá léta. Napřed nesmrtelné folkové balady typu Blowin' in the Wind, Times They Are a-Changin' nebo Mr. Tambourine Man, poté "rebelské" folkrockové hity jako Like a Rolling Stone nebo Highway 61 Revisited.
Kdyby Dylan už nic dalšího nenatočil, dodnes by patřil k věčným legendám oné éry jako Jimi Hendrix, Jim Morrison a další, kteří ji nepřežili. Sám Dylan ostatně k podobnému osudu neměl daleko - podobně jako oni se nešetřil a při motocyklové havárii v roce 1966 měl podle všeho namále.
Divoká léta ale přestál a od té doby dává najevo, že lpění na minulosti nepatří k jeho koníčkům. V polovině sedmdesátých let se vzepjal k dalšímu tvůrčímu vrcholu - rozchod s manželkou dal vzniknout vynikajícím deskám Blood on the Tracks a Desire, mnohdy považovaným za jeho vůbec nejlepší.
Od Krista k discu
Následovalo rozporuplně přijaté "křesťanské období" kolem alb Slow Train Coming a Saved, v polovině osmdesátých let Dylan dokonce koketoval s módním disco zvukem (Empire Burlesque).
Pak se na nějakou dobu odmlčel, vydával akustická alba plná folkových tradicionálů a spousta lidí měla pocit, že autorsky pomalu vyčpěl a podobně jako jeho někteří slavní vrstevníci (namátkou Paul McCartney nebo Rolling Stones) bude žít hlavně z minulé slávy. Omyl, neúnavný písničkář se jen nadechoval do další tvůrčí etapy. Ta současná trvá od roku 1997, kdy tehdy šestapadesátiletý Dylan vydal desku Time Out of Mind, která zapůsobila jako blesk z čistého nebe.
CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 2. KVĚTNA
