Čerstvě smontovaný pop a injekce rocku namísto anabolik

Dvě žánrově odlišné desky dnešních hudebních tipů mají překvapivě celou řadu styčných bodů. Nepřesvědčují o své výjimečnosti, ale nabízejí jen nezakomplexovaný pohled. Nedistancují se od mainstreamu a jsou plné přirozené melodiky. Dotaženou produkci a skvělé instrumentální provedení přidávají tak nějak mimochodem.

Montage - King Or Queen (Indies MG)
Je až překvapivé si uvědomit, jak relativně krátká doba stačila Kláře Vytiskové k tomu, aby se ze zcela neznámé zpěvačky vypracovala do pomyslné první ligy domácího popu. A aby nebylo pochyb, potvrzuje to dalšími projekty. Po "domovských" Toxique a účasti v projektu Pocta Zuzaně Navarové, kde si zazpívala se svým otcem a ostatními muzikanty z bývalého Nerezu, přišlo na řadu duo, ve kterém se před časem spojila s bubeníkem, resp.  multiinstrumentalistou Tomášem Herianem.

Na rozdíl od hravých a zcela oddechových Toxique tu podíl elektroniky není určující, ale jen zcela funkční, aniž by "válcoval" vše ostatní. Žánrový záběr Montage má evidentní přesahy, což dokumentuje mimo jiné pohostinská účast kontrabasisty Jaromíra Honzáka. Se zjevnou lehkostí na svém debutu duo naplňuje úvodní slova titulní skladby "I don't wanna be king or queen of the bay / I don't wanna care about what people think and say".

Nahrávka je důkazem, že žánrová dogmata jsou v jednadvacátém století nudná a že otevřenost vůči jakýmkoliv vlivům, ať už je to tradiční pop, r'n'b nebo i prvky jazzu či soulu nebrání dát výsledku zcela konkrétní tvar. Deska tak nepůsobí jako kulisa nebo experiment s tím, co na posluchače zabere, ale jako sebevědomě předkládaná a dotažená kolekce skladeb, které buď posluchače osloví, nebo ne. Lehce provokuje tu svou samozřejmostí, tu ležérností, a rozhodně nemůže nechat na pochybách suverénním, snadno identifikovatelným zpěvem.

Debut, který by bylo hloupé chápat jen jako pouhý "vedlejšák" či "odskočení si" od Toxique, protože není o nic horší, je zkrátka pestrý a nápaditý. Není bůhvíjakou avantgardou, ale s přehledem za sebou nechává mnohé spolky, které se progresivitou rády ohánějí. A nabízí vtipné naplnění svého názvu. Ona "montáž" vytvořila nosnou a funkční konstrukci. Bude zajímavé sledovat, jak stavba poroste dál.

ČTĚTE TAKÉ: Návrat nekompromisního strejdy a vzpomínka na mladý maso

2 Wings - Songs From Another Pocket (Pop Dissident)
Druhé album tria, vedeného Danem Šustrem, někdejším dlouholetým pilířem kapely Tichá dohoda, svého času jednoho z nejpopulárnějších domácích klubových spolků, rozvíjí polohu naznačenou debutem - tedy u nás nepříliš rozšířeného retro-rocku, odkazující především k sedmdesátým létům. Sentiment tu samozřejmě hraje nezanedbatelnou roli, ale navzdory tomu nahrávka nepřináší zastydlou nostalgii po době, která už je minulostí, ale její energickou a poučenou odpověď.

Energický "vintage" zvuk ovšem neznamená, že by tu pro všechny, kteří nejsou stárnoucími máničkami, nebylo co poslouchat. Album je až překvapivě pestré, plné energických kytar, mohlo by bavit jak posluchače White Stripes na jedné straně, tak třeba ty, kterým v pózách současných britských kapel chybí energie grunge. A samozřejmě i všechny, kteří mají kladný vztah k lidem typu Neila Younga. Jinými slovy všechny, kteří nežijí v bludu, že "to nové" musí být vždy automaticky a bezvýhradně lepší, než "to starší".

Nahrávce vyloženě prospívá střídání poloh, roztančenou Rockabilly Queen, která svému názvu dělá čest, tak střídá lehce melancholická Tomorrow, jižanský The Ghost Train zas vynikající country-rock It's Not Just About Sox.  Ve vší té rockové barevnosti by ovšem nemělo zapadnout to nejdůležitější - že tu je silný skladatelský potenciál, s lehkostí předhozené a silné písničkové nápady, a hlavně slyšitelné hraní pro radost včetně chuti se o ni se všemi podělit.

Kdyby s něčím podobným přišla parta osmnáctiletých kluků, budou se všichni nejspíš předhánět ve chvalozpěvech. Tohle pojetí rocku vůbec nezastírá, že už není rok 1976, ani nefňuká po "starých dobrých časech". Svou přímočarostí i nasazením si ani trochu nezadá s mladým partami typu Arctic Monkeys, ale na rozdíl od nich se hravě obejde bez předstírání nezávislosti i pózy, že objevuje cosi nového. Nijak zásadní, ale příjemná deska.

Foto: archiv skupin