Dvě známé české kapely letos slaví čtyřicáté výročí. Míša Leicht z kapely Cop a Pavel Jim Drengubák ze skupiny Nezmaři v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ uvedli, v čem tkví jejich "dlouhověkost" a jak vnímají zájem o svět country a folku v dnešní době.
Folková kapela Nezmaři a bluegrassová skupina Cop letos slaví čtyřicáté narozeniny. Rozhodli jste se naplánovat společný koncert, na co se mohou vaši fanoušci těšit?
Míša Leicht (Cop): Písničky už máme připravené, ale o jaké půjde, je zatím tajné. Nicméně co můžeme prozradit, je to, že jsme se rozhodli pojmout koncert tak, že si společně zahrajeme několik skladeb, které budou průřezem těch čtyřiceti let našeho působení.
Pavel Jim Drengubák (Nezmaři): Já bych ještě doplnil, že koncerty obou kapel budou samostatné a na závěr společně vystoupíme, zahrajeme několik písní, které si i prohodíme, takže my odehrajeme písničky Copu a naopak.
Leicht: No, a samozřejmě dojde také ke křtu. My si přivezeme naši knihu Legenda Cop a Nezmaři svoje CD Nezmaři 40 let XL. Bude se na co těšit.
A jak to půjde dohromady žánrově?
Drengubák: Myslím si, že to dohromady půjde báječně. My už máme z minulosti nějaké zkušenosti ze společného vystoupení, takže v tom problém není. Navíc žánrově to tak odlišné není. Máme podobné publikum.
Leicht: Hodně často spolu jezdíme na stejné festivaly, takže víme, že propojení obou kapel je výborný nápad. Navíc spojení koncertu a společná oslava čtyřicetiletého působení obou skupin nám přijde jako originální počin.
Drengubák: Dokonce se nám stalo, že Cop hráli před námi a my jsme šli hned po nich. Jenže nám zrovna chyběla zpěvačka, netušili jsme do poslední chvíle, jak se situace vyřeší. Nakonec nám pomohly dvě fanynky Cop, které nám odzpívaly dvě písničky. Takže to skutečně není tak, že bychom měli odlišné publikum a celkově se k sobě nehodili.
Jste známí tím, že velmi často vystupujete po celé České republice. Proč jste si vybrali k oslavě narozenin právě pražskou Lucernu?
Leicht: My už jsme v minulosti v Lucerně narozeniny slavili. Poprvé, když kapele bylo patnáct let, pak třicet... Bylo to přirozené rozhodnutí, že čtyřicet let oslavíme znovu v Praze. Navíc si nemyslím, že by existovalo lepší místo s takovým geniem loci, jako má právě Lucerna.
Drengubák: A my jsme souhlasili. Nápad se nám líbil, Lucerna je skvělé místo, tak proč ne?
Čtyřicet let existence hudební skupiny je na české poměry obdivuhodná doba. Většinou se kapely po několika letech rozpadají. Čemu vděčíte vy, že jste spolu tak dlouho vydrželi?
Leicht: Myslím si, že se hudební skupiny rozpadají kvůli tomu, že jim chybí trpělivost. Všichni by chtěli jednoduše všechno hned, což nejde. Člověk musí být trpělivý, odolný, a to si myslím, že my jsme získali zejména díky tomu, že jsme zažili minulý režim. V té době jsme nemohli svobodně hrát a díky tomu jsme, myslím, získali tolik potřebnou pokoru, která dnes mnohým chybí.
Drengubák: No, asi bych i zdůraznil to, že hodně záleží na té mezilidské chemii. Je jedno, jací šikovní hudebníci se sejdou, důležité je, aby to mezi nimi klapalo. Pokud si lidé nesednou, což je právě hlavní příčina rozpadů kapel, tak to prostě fungovat nebude. Je to jako v manželství.
A nastala ve vaší skupině nějaká krize?
Drengubák: To je jasný. Vždycky se objeví mráček na obloze, bez toho to nejde. Otázkou však zůstává, jak to překonáte. Musíte spolu umět zacházet, dělat určité kompromisy, jinak se jednou rozsypete.
Leicht: Je to o přístupu vybraných muzikantů. Problémový jedinec se pozná během několika dní.
Jak vnímáte dnešní zájem o country, folk?
Drengubák: Hodně se o tom mluví jako o okrajové muzice, ale já s tím nesouhlasím. Když se podíváte, že se v létě odehraje pět set koncertů tohoto žánru, tak musíte uznat, že je nesmysl o tom hovořit jako o "ničem".
Leicht: Souhlasím. Spíš bych řekl, že to lidé vnímají jinak, protože když si zapnou televizi či rádio, znějí jen ty nejmasovější žánry. Pro country a folk už jsou většinou vyhrazeny jen speciální rozhlasové stanice a to je škoda.
