Domácí hudební tipy
Divadelní intimita a rehabilitace písničkářského popu

Písničkářství a osobní výpověď jako by v posledních letech slavily renesanci. Jen už tvůrci a interpreti zdaleka nemusejí vycházet z folku či trampské romantiky. Žánrový rozptyl se rozšířil a zpětně to pomohlo i těm, kteří k věci přistupují tradičně. A to, jestli jde o skoroakustický pop nebo šanson, už nehraje roli.

Kieslowski: Tiché lásky (BPnoise Partnership / Indies Scope)  
http://bandzone.cz/kieslowski

DKP alias David K. Pomahač byl dlouhá léta jednou ze stěžejních postav mostecké kapely Bez peří. Souběžně pak pár let basoval i v Houpacích koních. A současně je občas k vidění v doprovodném okruhu muzikantů Xaviera Baumaxy nebo projektu WeKi. Hudba, kterou ale dělá spolu s Marií Kieslowski, je mnohem komornějšího druhu.

Dobrým vodítkem může být, pokud někdo zná akustické EP zmiňovaných Bez peří. Právě někde tam jsou kořeny křehkých, subtilních písniček, které obsahuje debut dua Kieslowski. Ostatně na některé skladby z repertoáru Bez peří zde znovu došlo. A pokud bude mít někdo štěstí, na koncertech může základní duo Davida (kytara) a Marie (klávesy) zastihnout i obohacené o další muzikanty. Jejich hudbě se tím otevírají nové obzory.

Melancholické písničky z jejich debutu by rozhodně v záplavě muziky, která nás obklopuje, neměl přeslechnout ten, kdo má rád například alternativní country, introvertní hudbu Tortoise a  Tindersticks, a také vousaté solitéry. A nebo například Priessnitz či Please The Trees - jejich frontmani ostatně na albu v jedné skladbě hostují. Procítěné, posmutnělé, ale víc nadějeplné než programově depresivní skladby mohou uhranout atmosférou i šansonově soustředěným podáním.

Debut Kieslowski možná sám sebe diskvalifikuje svou nenápadností. Plný zhudebněných pocitů a magické atmosféry totiž rozhodně není běžnou a tuctovou nahrávkou. Nabízí chytré písničky se silnými a nápaditými melodiemi, ale zároveň se nevnucuje, neotravuje případnou ambiciózností a netváří se jako něco, čím není. Což dnes není málo.

Sylvie Krobová: Chvilka co se chytí (Sylvie Krobová / Black Point Music)  http://bandzone.cz/sylviekrobovasanson

Třetí album šansoniérky a herečky Sylvie Krobové se spolehlo na přirozený projev bez studiových kouzel a nabízí koncertní nahrávku z letošního února z divadla v Prachaticích. Zpěvačku, která sama střídá akordeon a klávesy, zde doprovází nejen její stálý spolupracovník, klávesista Tomáš Alferi, respektovaný kontrabasista Petr Tichý a ve dvou skladbách dokonce i klaun a manžel Krobové Jiří Bilbo Reidinger. Dřívější komornější pojetí to pomohlo zpestřit, ale zároveň citlivý přístup zúčastněných zachovává nejcennější atributy a zpěvačku neválcuje.

Už názvem podle jedné ze skladeb dává interpretka jasně najevo, co je pro ni nejdůležitější. Zachycení pomíjivého okamžiku, ona divadelní neopakovatelnost podání, je tu tím, na čem se staví a co má hodnotu. Deska není jen obvyklým nahraným koncertem, ale dokumentuje hudbu Krobové v té nejsilnější podobě, která záznamem ze studia spíše utrpí, protože nemá okolo sebe fluidum a emoce publika.

Plně autorskou tvorbu doplňuje trojice zhudebněných básní Ivana Blatného, což lze považovat za šťastné spojení. Přednes, který nepřekračuje hranici patosu tak, aby působil uměle a křečovitě v podobném případě má až misionářský potenciál přivést k jeho nesnadno uchopitelným básním další příjemce. Spojení se syrově procítěným projevem, mollovými tóninami a něžností i soustředěnosti jim vyloženě sluší.

Podmanivá lyrika, stejně jako melancholie ve které zpoza rohu vykukují i naděje a určitá divadelní stylizace, s jakou se nebojí využít i operní zpěv (který kdysi studovala), jsou zpěvačce vlastní. Nepřikrášlený koncertní záznam, ve kterém dokonce zůstalo i pro album nepodstatné úvodní slovo a poděkování spolupracovníkům před poslední skladbou (které by asi jiní vystřihli), je pro ni jako čistá voda pro rybu. A opět potvrzuje to, co je všem, kteří se o podobný druh hudby zajímají, už nejspíš jasné a známé - že (spolu s Katerynou Kolcovou, Ester Kočičkovou a bohužel už nevystupující "Tou Janou" Husákovou) Sylvie Krobová patří k tomu nejlepšímu, co současný šanson nabízí.