Jsou ti, kteří mají potřebu něco sdělovat, ti, kteří chtějí jen udržovat dobrou náladu a rozdávat tu správnou energii a ti, kteří si hrají hlavně pro sebe a ta autoterapie funguje i na jiné. Někdo spoléhá na to, že je součástí scény, jiný si zakládá na síle osobnosti a výjimečnosti. A možná právě to, že, neexistuje jen jediná jasná cesta a možností jsou spousty je na hudbě přesně tím, proč stojí za to ji pořád poslouchat.
Cocoman & Solid Vibes: Zázraky (Coco Jammin)
http://bandzone.cz/mrcocomanthesolidvybez
Adam Lanči alias Cocoman je známou postavou reggae scény už skoro deset let. A to postavou celkem aktivní - krom interpreta je i producentem či iniciátorem labelu. Je tak dobře, že konečně došlo i na jeho debutové album. Neuspěchané, dotažené a neodfláknuté, nutno dodat. A to, že vzniklo i díky dnes módní metodě crowdfundingu, vlastně do celého příběhu logicky zapadá.
Nahrávka zní lehce, optimisticky a oddechově - tak jak se u reggae čeká. Jenomže ono se velmi brzo ukáže, že se nedrží dogmaticky jen jamajských rytmů a vedle "no problem" veršů o pozitivních vibracích a vděčnosti k životu, texty zabrousí i nejen k závažnějším, ale zatraceně současným problémům, které se vyplatí při poslechu nepouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven. A ruku v ruce s tím se objevují i prvky další žánrů - hip-hopu, popu, tanečních groovů nebo easy listening rocku.
Cocoman má dar naléhavosti a i texty, které by od jiného možná zněly mravokárně, umí podat beze stop trapnosti a naopak zcela přirozeně. Napadá u toho, že podobných autorů, kteří otevřeně promlouvají do vlastních řad (třeba tak jako ve skladbě Stopaři), a dávají jasně najevo, že čekat na to, až jiní za nás budou řešit problémy, je přinejmenším naivní, by to chtělo mnohem víc.
Skladbám nechybí nadhled, jsou schopné pojmenovat problém, ale zároveň příjemně plynou, v duchu neagresivity. Spojení s aktivistickými myšlenkami je tak vlastně zvláštní a neobvyklé - i když sympatické. Méně už fakt, že se jejich hudební doprovod, i přes žánrovou pestrost, předem vzdává jakýchkoli snah experimentovat a zkoušet to nově a jinak. Lze se u toho vážně obávat, že ty dobře zformulované myšlenky nedolehnou dál, než k obzorům reggae a ska scény. A že tak jde sice o výjimečnou záležitost - ale jen v rámci scény, ze které vzešla. O jasného kandidáta na žánrového Anděla ovšem jde zcela bez debaty.
Sato-San To: Obludarium (Polí 5)
http://bandzone.cz/satosanto
Projekt na spojnici mezi elektronickou hudbou a jazzem dali dohromady bubeník Thom Herian a trumpetista Oskar Török - na minulém albu Salep u toho byl ještě respektovaný a žánrově všestranný basista Jaromír Honzák. Toho nyní nahradil Jaroslav Kovařík a do sestavy přibyl klávesista Vojtěch Procházka. Kapelu tak nyní tvoří dvojice členů elektrotanečních N.O.H.A. a dvojice členů Vertigo Quitetu. A přesně jako spojením obou kapel zní i nové album.
Oproti minulosti tak ubyly world-music podněty na úkor zvukových experimentů, tajuplných samplů a vyloženě tanečních, často lámaných beatů. Daleko větší roli tu má i improvizace - právě výrazná rytmická struktura ji uvolňuje ruce a náladotvorné sólové výlety trubky či klávesových ploch (nedá se hovořit přímo o sólech, dokonalost konstrukce tu není tím podstatným) jsou tím nejzajímavějším.
Ta hudba jako by se vzpírala nějaké analýze či snahám do ni proniknout. Nastrkuje za sebe na obalu anatomické obrazy, jako by chtěla říci, že tam stojí za to se pitvat, ale v obsahu nahrávky nikoli. Uniká mezi prsty, přelévá se rozjetých tanečních rytmů k zamyšleným zastavením, které zas opět střídají pěkné a až nečekaně chytlavé melodické motivy a dohromady se vše skládá v působivou mozaiku. Nic tu nevyčnívá, ale každý prvek má svůj smysl a bez něj by byl celek chudší.
Na druhou stranu se s dalšími poslechy vkrádá pocit, že celá deska mnohem více než jako dílo kolektivu zní jako výsledek práce šikovného producenta, který jen použil předem nahrané instrumentální party a poskládal je do zdařilého celku. Ale právě tento koncept může skupinu vymanit z uzavřených hranic a přivést k ní další posluchače. Masová popularita ji sice z podstaty nehrozí, ale kdyby o ni bylo slyšet dříve, než s dalším albem za několik let, vůbec by to nebylo špatné.
